Daniel Wiesner

Pražský rodák Daniel Wiesner se narodil 17. ledna roku 1947 do rodiny akademického malíře Richarda Wiesnera. Po středoškolských studiích na tanečním oddělení Konzervatoře Praha, které úspěšně ukončil v roce 1967, se stal téhož roku členem baletu Národního divadla Praha. Od roku 1972 vystupoval již jako sólista. V letech 1975 až 1979 vystudoval na taneční katedře HAMU choreografii. Ještě za studií získal dvakrát první cenu za choreografii v roce 1977 na II. celostátní baletní soutěži v Bratislavě /Badinerie na hudbu Johanna Sebastiana Bacha/, a v roce 1979 na celostátní baletní soutěži v Brně. Na scéně Národního divadla v Praze působil od roku 1967 do roku 1990, nejprve jako tanečník a sólista baletního souboru a od roku 1984 jako choreograf. Souběžně byl i choreografem ve Státním divadle v Brně. Naposledy působil jako interní pedagog pražské AMU,docent katedry tance-obor choreografie. Absolvoval řadu studijních pobytů: Belgie/u M.Bejárta/, Francie, Německo, Alžír aj. ¨ V choreografické tvorbě se Daniel Wiesner zaměřil na abstraktní i dějový balet a uvedl choreografie řady novinek, ke kterým napsal i libreto /Jennifer, Macbeth, Mimikry, Poklad z Kytice, Princ Bajaja, aj/. Jako choreograf vždy vyhledával ke svým titulům nebaletní hudbu a nastudoval celou sérii nenarativních kratších baletů, jako např.: Dialog tvarů na hudbu Františka A. I. Tůmy: Partita in D /absolutorium katedry tance Akademie múzických umění a Národní divadlo v Praze 1979, dále uvedla divadla v Brně 1981, Olomouci 1981, Ostrava 1990 aj. i jako televizní snímek Československé televize režiséra Jaromila Jireše, oceněný první cenu na festivalu v kanadském Banffu v roce 1987/; Notturno Antonína Dvořáka /Brno 1979, Bern 1988 , a také Československá televize 1985/; Dialog stylů/ Maličkosti od Antonína Dvořáka /I.cena na celostátní baletní soutěži v Brně 1979/ aj. Významnými choreografiemi Daniela Wiesnera byly i choreografie i koláž Synkreze /Bern 1988/; Coppélia /Ostrava 1990/; krátký balet Žárlivost na předehru Leoše Janáčka původně psanou k opeře Její pastorkyňa /uvedl Pražský komorní balet 1992/; Sylfidy /Malta 1994/; Čtvero ročních dob Antonia Vivaldiho /Ostrava 1995, Olomouc 2002/; Mimikry Michala Košuta /Liberec 1998/; Arkánum Georgi Minčeva /Sofia 1998/; Romeo a Julie /Ústí nad Labem 2001/. Významném počinem, na kterém se podílel, bylo založení souboru Balet deseti, se kterým realizoval v letech 1988 – 89 kratší choreografie /Žárlivost - Per Vittoria Colona od Luboše Fišera, Rozvod od Pavla Kopeckého, Divertimento od Iši Krejčího, od Bohuslava Martinů Dvojkoncert – Dialog se svědomím minulosti/. Mimo choreografií tanečních inscenací spolupracoval na inscenacích ostatních žánrů, např.: Silnice od Václava Kašlíka /Národní divadlo 1982/; Copernicus od Jana F. Fischera /Národní divadlo1984/; Sofoklův Oidipus /Divadlo na Vinohradech 1988/; Michaila Bulgakova Mistr a Markétka /Divadlo na Vinohradech1989/ aj. Po roce 1990 se výrazně zaměřil na režie nebaletních inscenací a jejich byl i jejich choreografem a autorem návrhu výpravy-Starci na chmelu /Olomouc 1990/; Vest Pocket Revue V+W /Divadlo na Starém Městě 1991/; Strašidelný dům /Divadlo na Starém Městě 1991/; William Shakespeare: Macbeth /Olomouc 1992/; Král Colas / Divadlo na Vinohradech 1995/; Gluckův Orfeus a Eurydika /Olomouc 1998/; Zpívání v dešti /Ostrava 1999/; Zdeněk Fibich, Jaroslav Vrchlický: Smrt Hippodamie /Národní divadlo 2000/; William Shakespeare: Komedie masopustu /Olomouc 2000/; Johann Strauss: Vídeňská krev /Ostrava 2002/; Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba /Národní divadlo 2002/ a j. V roce 2002 byl jmenován ředitelem Moravského divadla v Olomouc. V roce 2003 rezignoval z funkce ředitele divadla a vrátil se k divadelní režii oper, operet i činoher. Věnoval se choreografii i mimo divadelní scénu ,a to choreografii ve filmu Dora /1974, hudba a réžie Václav Kašlík/, s režisérem Jaromilem Jirešem spolupracoval na filmech Obrazy z dějin české hudby /1984/, Věčný Faust /1985, film byl oceněn na festivalu v Salcburku /1986/, Lev s bílou hřívou/ 1986/, se skladatelem Jurajem Filasem na opeře Memento mori /1989,Velká cena na festivalu v Salcburku/, sestavil tance a hrál postavu kapelníka ve filmu režiséra Zdeňka Zelenky Nesmrtelná teta /1994/. Pro Českou televizi natočil záznamy svých divadelních baletů a choreografií .Pro řadu svých inscenací navrhoval i scénu a kostýmy. V roce 2000 vedl režii choreografie opery B. Smetany HUBIČKA v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě a byl autorem choreografie operní inscenace L. Janáčka JEJÍ PASTORKYŇA realizované v Lisabonu. Po roce 2000 se i nadále věnuje jak autorsky, tak i režijně choreografii. Erkul