Jana Romanová

Další z krásných a tajemstvím obestřených hereček v naší kinematografii je bezesporu Jana Romanová, půvabná brunetka s drobnou tváří a výraznýma očima. Řadí se k těm herečkám, které zanechaly ve filmu svůj otisk a pak zmizely z povědomí diváků. Jana Romanová se narodila zřejmě v Praze 19. května roku 1920. Nevíme, z jakých rodinných poměrů pocházela, ani jaký byl onen první impuls, na jehož základě se vydala na hereckou dráhu. Je však dost pravděpodobné, že její rodina ji v tomto ohledu velmi podpořila a byla uměleckým sklonům své dcery nakloněna. Rudolf Deyl st., významný český herec, prý patřil k přátelům otce Jany Romanové a mladé dívce dával školení v hodinách herectví. Skromné informace dále říkají, že původně byla ochotnicí a hrála v Umělecké besedě, zřejmě ve svém mladičkém dívčím věku. Později, na přelomu 30. a 40. let, kdy bylo Janě Romanové dvacet let, vstoupila do pražského uměleckého souboru Fráni Francla. Divadelní záznamy ještě uvádějí Janu Romanovou jako členku Městského divadla na Královských Vinohradech, kam nastoupila v roce 1941, avšak vytvářela prý jen menší role. Do filmu vstoupila osmnáctiletá Jana Romanová v roce 1938, kdy se mihla v drobné epizodce ve snímku SVATEBNÍ CESTA mezi dalšími dívkami stojícími u vlaku. Po několika dalších menších rolích, kdy ztvárňovala postavičky typu komorných či úřednic, přišla v roce 1941 poměrně velká role Anči Fáberové, filmové dcery Jindřicha Plachty, v zábavné veselohře NEBE A DUDY, v režii Vladimíra Slavínského. Nestárnoucí film o nápravě pedantického a hypochondrického továrníka Bartoše (Jaroslav Marvan) a o jeho přátelství s dělníkem z lomu Fáberou (Jindřich Plachta) byl natáčen nedaleko Prahy u Vraného nad Vltavou ve skutečném lomu. Vilou továrníka Bartoše se stal zámeček Hubertus v nedaleké obci Jíloviště. Láskou Jana Pivce ztělesňujícího Stáňu Jarského, který se z mladičkého naivního studenta přeměňuje lety ve vyzrálého ředitele exportní firmy, se stala Jana Romanová ve filmu MUŽI NESTÁRNOU. Pod opětovným režijním vedením Vladimíra Slavínského představuje Jana prostřední z generace žen jedné rodiny, které hlavní hrdina postupně miluje. Její filmovou matkou je Zita Kabátová, v reálu o 7 let starší, filmovou dceru ztvárnila Jarmila Smejkalová, stejný ročník jako Jana Romanová. Bez zajímavosti není, že cit mezi postavou Jiřiny v podání Jany a Stáni neboli Jana Pivce se odehrál i v reálném životě, neboť v roce 1943 uzavřeli manželství. O délce jejich vztahu dostupné materiály nehovoří, ale manželství zřejmě skončilo nejpozději kolem roku 1948, neboť tehdy se Jana Romanová provdala podruhé. Ještě před svým druhým sňatkem stihla natočit několik filmů, ale jednalo se spíše již jen o menší role. Jedním z jejích posledních vystoupení před kamerou byla úloha Markéty, věrné ženušky, v historické veselohře ALENA, v níž titulní roli ztvárnila taktéž již pozapomenutá Miluše Zoubková. To bylo v roce 1947. O dalších osudech Jany Romanové se můžeme již jen dohadovat. Oficielně je uváděno, že po roce 1948 odešla do Anglie. Podle některých informací to bylo v roce 1949 a do Anglie se měla provdat. Jednu stopu však lze o jejím pobytu vyhledat, byť velmi nepatrnou. Ve své autobiografii s názvem „Dneska už se tomu směju“ píše její autorka, česká herecká legenda Adina Mandlová, o setkání s Janou Romanovou v Anglii. Jde o jakousi poznámku tzv. mimochodem, kdy Adina vypráví o tom, kterak se zasvěcovala do sochařského umění a sháněla model pro svou práci. Doslova ve své knize na str. 232 píše: „Zavolala jsem Janu Romanovou a poprosila ji, jestli by mi nestála nahá pro sochu, která má prokázat mou zdatnost a talent, a Jana, která nikdy nezkazila žádnou legraci, okamžitě souhlasila.“ O malý kousek dál nalezneme doušku, že Jana byla s výsledkem nadšená. Jednalo se tedy o bývalou hereckou kolegyni Janu Romanovou? S největší pravděpodobností ano. Obě ženy se zcela jistě znaly už z Čech, Adina hrála hlaví roli v prvním filmu Jany Romanové SVATEBNÍ CESTA, mohly se potkat také na scéně Vinohradského divadla. V které době mohla Jana Romanová stát Adině Mandlové jako model? Adina události v knize příliš nedatuje, ale dle dalších souvislostí to bylo zřejmě někdy kolem roku 1955, možná o něco málo později. Jana Romanová tehdy mohla být zralá, skoro čtyřicetiletá žena, jistě stále velmi půvabná... Jaké byly další osudy krásné Jany? Zůstala v Anglii nebo snad přesídlila do jiné země? Žijí snad někde její potomci? Lidé se dožívají hodně vysokého věku, možná stále žije i ona...Dokázal by poradit někdo ze čtenářů tohoto článku? Děkujeme za každý střípek informace. Zpracováno dle zdrojů: Článek o J. Romanové, dostupný z: http://www.rozkvetlekonvalinky.estranky.cz/clanky/herecky/jana-romanova MANDLOVÁ, A.: Dneska už se tomu směju, Čs. filmový ústav, 1990