Marie Ptáková

Marie Ptáková, rozená Bursová, pocházela ze středočeského venkova, narodila se ve Vlkově u Mladé Boleslavi. Již jako osmnáctiletá nastoupila k plzeňské divadelní společnosti Vendelína Budila, kde strávila dva roky (1891-1893). Pak spolu s manželem nastoupila do Národního divadla v Brně (1893-1895). Po narození syna se pak věnovala rodině a k divadlu se vrátila až po čtrnácti letech. V roce 1909 nastoupila do Divadla na Vinohradech, kde pak strávila více než třicet let a v roce 1941 odešla na odpočinek. Do Vinohradského divadla přišla již jako vyzrálá herečka a stala se oblíbenou představitelkou citlivých mateřských typů, které dokázala ztvárnit jak v postavách prostých žen z lidu, tak i dam z vyšší společnosti. Vynikla například v české klasice (Strakonický dudák, Paličova dcera, Loupežník, Oblaka), prokázala ale i komediální schopnosti (Poslední muž, Na čem záleží). S filmem začala Marie Ptáková spolupracovat po vzniku Československé republiky, v němé éře hrála v patnácti filmech různých žánrů i kvalit (některé snímky se dodnes ani nedochovaly). Jejím debutem bylo drama DÉMON RODU HALKENŮ (1918), první film s její účastí, který se dochoval, bylo vlastenecké drama ZA SVOBODU NÁRODA (1920), kde hrála matku hlavního hrdiny. Z umělecky ambiciózních snímků je možno připomenout životopisný film JOSEF KAJETÁN TYL (1925), kde ztvárnila Tylovu matku. Podobně později ve filmu KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1931) hrála Havlíčkovu matku (to byl také její první zvukový film). I do zvukové éry tak vstoupila postavou, které nadále hrála často, tj. matky, případně jiné příbuzné hlavních hrdinů. Neméně často ji režiséři pověřovali úlohami nejrůznějších hospodyň, služek nebo bytných. Od počátku zvukového filmu do roku 1945 hrála Marie Ptáková ve 34 filmech různých žánrů a také kolísavých kvalit, nejčastěji ji můžeme zaznamenat v řadě vesměs průměrných veseloher. Z komediálního žánru je na místě připomenout snad jen filmy MRAVNOST NADE VŠE (1936), ZLATÉ DNO (1942) nebo MUŽI NESTÁRNOU (1942). Z uměleckých hodnotnějších filmů lze pak vyzvednout zfilmované verze divadelních her JEJÍ PASTORKYŇA (1938) a PALIČOVA DCERA (1941). Po válce se pak již mihla jen v několika epizodách, její poslední rolí byla chůva Eliška v historickém filmu JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947), v témže roce se pak ještě jako domovnice objevila v krátkém filmu NEROZUMÍM (1947). Marie Ptáková díky zavedené typologii svých filmových rolí bývá někdy srovnávána s Antonií Nedošinskou, i když rozsáhlostí své filmografie ani popularitou jí nemohla konkurovat. Marie Ptáková žila od konce 40. let v soukromí a zemřela v Chřibské u Děčína 25. ledna 1953 týden po svých osmdesátých narozeninách. Jejím manželem byl operní pěvec Bohumil Pták (1869-1933), který zpíval mimo jiné v Národním divadle. Jejich syn Dalibor Pták (1894-1960) vynikl jako klavírista a také herec, který ve svých začátcích vystupoval s Vlastou Burianem.