Jiří Bednář

Syn básníka Kamila Bednáře /1912-1972/ a herečky Věry Bednářové /1918/, bratr dramaturga, scénáristy, dramatika, publicisty, divadelního režiséra i podnikatele Ivana Bednáře /1945/ a otec novinářky Veroniky Bednářové, se narodil v Praze v roce 1941. Středoškolské vzdělání získal na jedenáctileté střední škole, završené maturitou v roce 1958. Divadelní AMU ukončil v roce 1962 a jako herec, který již měl nějaké dílčí zkušenosti, získal své první profesionální angažmá v Divadle S. K. Neumanna /dnešní Divadlo pod Palmovkou/, kde vydržel až do roku 1969. Následné angažmá v Divadle Rokoko pracoval nejen jako herec, ale také zčásti jako režisér v letech 1969 až 1972. V roce 1968 zahájil externí studium na FAMU, které přerušil koncem roku 1969 z osobních i pracovních důvodů, ale již v něm nepokračoval. Poslední angažmá v Divadle Ateliér ukončil v roce 1977. Externě přednášel předmět dramaturgie pro děti a mládež na FAMU v období 1982 až 1988. Postupně se zaměřoval stále častěji již od počátku sedmdesátých let na režijní činnost a psaní divadelních her a scénářů. Poměrně časté divadelní realizace měli možnost vidět diváci v Divadle Na zábradlí - Muž, který přišel do jiného stavu /1969/ nebo v Divadle Rokoko - Hrdina nemá milovat a úspěšná hra Napoleon. Mimo Prahu se v ostravském Divadle Petra Bezruče hrála hra Nezkrotná lady Hamiltonová /1973/. V Divadle Ateliér uvedl svou hru Párkař a tři párky /1975/, nebo Mazlíčky /1975/ a Superhvězda Mařenka /1996/ v Hudebním divadle v Karlíně. Často také recitoval verše ve Viole a úzce spolupracoval s bratry Traxlerovými v pořadu Two men show /1968/. Samostatnou tvůrčí i životní kapitolou Jiřího Bednáře jsou je jeho filmové herectví, které s delšími přestávkami trvá dosud. Filmový debut v komediálním filmu z vojenského prostředí z roku 1956 - Váhavý střelec /1956/ - rež. Ivo Toman. V roce 1959 se objevil v roli Arnošta ve filmu Docela všední neděle /1959/ - rež. Milan Růžička. Role hornického učně Pavla Čejky byla první hlavní filmovou rolí a svěřil mu ji režisér Antonín Kachlík v dramatu Červnové dny /1961/. Režisér Karel Kachyně s Jiřím Bednářem v roli četaře, natočil film Závrať /1962/. V rozmezí let 1963 až 1968 hrál Jiří Bednář ve filmech Na laně /1963/ - rež. Ivo Novák, Starci na chmelu /1964/ - rež. Ladislav Rychman, Bubny /1965/ - rež. Ivo Novák, Polka jede do světa /1965/ - rež. Václav Krška a Sedm havranů /1967/ - rež. Vladimír Čech. Rok 1968 přinesl Jiřímu Bednářovi v jeho herecké kariéře roli Študenta, ve které se nejvíce prosadil a je také i v živé paměti všech, kdož mají v oblibě filmové válečné drama Nebeští jezdci /1968/ - rež. Jindřicha Poláka. V následujících letech 1973 v roli kapitána Jelínka se po delší odmlce, ukázal ve filmu Vysoká modrá zeď /1973/ - rež. Vladimír Čech a v povídkovém krimi filmu v roli Pavlíka - Motiv pro vraždu /1974/ - rež. Július Matula, Jiří Svoboda a Tomáš Svoboda. Na dlouhou dobu poslední herecká role v TV seriálu Zdivočelá země III /2008/ - rež. Hynek Bočan - jistě neunikla oku pozorného diváka. Jiří Bednář představoval herecký typ s melancholickým chlapeckým, ale i mužským pohledem: Typ herce s lehkostí a vnitřní přesvědčivostí ztvárňují široký rejstřík povah a lidských typů. Je autor televizních her pro dospělé i děti - Cawdor a Fera /1986/, Gudrůn /1991/, Smrt /hl. cena Oty Hofmana na festivale v Ostravě; 2002/ - pro děti: Princezna Duše, Ošklivá princezna. Je velmi pracovitým scénáristou televizních seriálů a TV filmů - seriál Zkoušky z dospělosti /1980/, seriál Bylo nás šest /1986/, seriál Chlapci a chlapi /1988/, TV filmy O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli /1996/, Duch český /2000/, Bedna s datlemi /2000/, Samota /2001/, Černý slzy /2002/, Příběh podzimní noci /2002/, Smrt pedofila /2003/. Je externím hlavním pedagogem na Vyšší soukromé škole filmové v Písku od roku 1996 - obor dramaturgie. Erkul