Pascale de Boysson

Francouzská herečka Pascale de Boysson celý svůj život zasvětila divadlu, její umělecký profil ale dokresluje také několik vedlejších rolí ve filmech dobře známých i u nás. Pocházela ze šlechtické rodiny, ovšem nijak významné, a narodila se na zámku Châtillon v Savojsku. Jako dívka z dobré rodiny dostala kvalitní vzdělání a zvláště solidní jazykovou výbavu později zúročila při práci na překladech zahraničních divadelních her. Herectví studovala u slavných umělců Charlese Dullina a Tani Balachové, od počátku padesátých let pak vystupovala na různých pařížských scénách, v Théâtre de la Huchette a Théâtre de l´Atelier účinkovala v díle A. P. Čechova nebo H. Ibsena. Debut před filmovou kamerou absolvovala epizodní rolí v Duvivierově filmu POD POKLIČKOU (Pot bouille, 1957) v hlavní roli s Gérardem Philipem. Následně se objevila jako jedna z jeptišek v historickém dramatu ROZHOVORY KARMELITEK (Le dialogue des Carmélites, 1960), vedlejší roli barmanky ztvárnila po boku Jeanne Moreau a J. P. Belmonda ve filmu MODERATO CANTABILE (1960). V roce 1961 se Pascale de Boysson seznámila s hercem Laurentem Terzieffem (1935-2010) a s ním pak spojila celý svůj další soukromý a převážně i pracovní život. Počátkem šedesátých let založili vlastní divadelní společnost, s níž pak vystupovali na menších scénách, převážně to bylo Théâtre de Lutece, později i Théâtre Hébertot nebo Théâtre du Vieux-Colombier. Terzieff se začal soustředit na uvádění méně známých autorů světové moderny a věnoval se hlavně režii, Pascale de Boysson překládala a upravovala texty, oba samozřejmě také hráli. Zapálení pro divadlo limitovalo další angažmá Pascale de Boysson ve filmu a během 60. a 70. let se objevila již jen v několika vedlejších rolích. Byl to například mezinárodně oceněný film STARÁ DÁMA SE BAVÍ (La vieille dame indigne, 1966), poté doplnila hvězdné dvojice Roberta Hossein-Michele Mercier (DRUHÁ PRAVDA – La seconde vérité, 1966) nebo Alain Delon-Mireille Darc (MADLY, 1969), později ztvárnila menší roli ve slavném Polanského filmu TESS (1979), mezitím si jí i naši diváci mohli povšimnout po boku Annie Girardot v dramatu NENÍ KOUŘE BEZ OHNĚ (Il n′y pas de fumée sans feu, 1973). Častěji účinkovala v televizi, například v dobově populárním historickém seriálu LA CAMÉRA EXPLORE LE TEMPS (1963, 1964). Kromě divadla a příležitostné práci před kamerou se věnovala i dabingu a její hlas zazněl například ve slavném fantastickém příběhu NEKONEČNÝ PŘÍBĚH. Co se týče divadla, v posledních letech života rozšířila svůj hraný repertoár o díla autorů zvučnějších jmen (L. Pirandello, B. Brecht), naposledy vystupovala v letech 2000-2001 v Théâtre de la Gaité-Montparnasse. Zemřela 9. srpna 2002 ve věku 70 let a až posmrtně se jí dostalo ocenění za práci na překladech divadelních textů, v roce 2003 jí byla udělena Molierova cena za překlad hry Le regard od Murraye Schisgala.