Nikolaj Chajtov

NIKOLAJ CHAJTOV byl bulharský prozaik, dramatik a etnograf. Narodil se 15. září 1919 v bulharském Javrovu, pracoval jako redaktor, debutoval časopisecky v roce 1954. Jeho první povídky o kolektivizaci bulharské vesnice mají reportážní charakter. Ve sbírkách povídek "Jiskry z ohně" (1959) a "Odhalená Rodopa" (1960) objevuje pro bulharskou literaturu duchovní svět rodopských hor a jejich obyvatel. V dalších povídkových knihách "Haluze z habří" (1965) a "Divoké povídky" (1967) představují historické a sociální podmínky jenom pozadí pro líčení dramat hrdých a mužných horalů. Je autorem několika studií o posledních dnech života V. Levského a o místě jeho hrobu, tedy o otázkách, které stále vzbuzují spory mezi historiografy. V jeho díle se prolínají prvky prózy a publicistiky, např. v souboru esejů "Trnitá růže" (1975). Je autorem řady knih pro děti, dramat a úspěšných filmových scénářů, mj. filmu "Kozí roh" (1972), který byl nominován na Oscara. Z jeho her vyniká triptych "Stezky", "S loďkou v lese" a "Psí romance" (1966). Zemřel 30. 6. 2002 v Sofii. Další dílo: "Lesní povídky" (1956) "Rodopští komité vyprávějí" (1972) "Kouzelné zrcadlo" (1981) dramata: "Skončené jaro" (1967) "Hajduci" (1968) aj.