Henryk Sienkiewicz

Prozaik a publicista Henryk Sienkiewicz se narodil 5. května 1846 v polském městě Wola Okrzejska. Studoval lékařství, práva a filologii na Hlavní škole a ruské univerzitě ve Varšavě, spolupracoval s pozitivistickými časopisy, 1876-78 pobýval v USA, potom z Varšavy často odjížděl do do Zakopaného a na další cesty po Evropě a Africe. Byl iniciátorem řady kulturních a sociálních akcí, bojoval proti germanizaci západopolského území. Zemřel 15. listopadu 1916 ve švýcarském Vevey. Při převozu jeho ostatků do vlasti roku 1924 došlo k oživení česko-polské kulturní spolupráce. DÍLO Sienkiewicz náležel k čelným realistickým spisovatelům pozitivistického období, je autorem zvláště historických románů. Uznání získal již prvními novelami Nazmar (1872), Humoresky ze zápisků z Worszylly (1872) a hlavně Črty uhlem (1877). Počátkem 80. let se obrátil k historii románovou trilogií z polských dějin 17. století Ohněm a mečem (1883-84), Potopa (1886) a Pan Wolodyjowski (1887-88). V roce 1891 vydal román psaný formou deníkových zápisků Bez dogmatu. Jako pozitivní vzor pro šlechtickou mládež měla působit Rodina Polaniekcých (1893-94). Světový úspěch a Nobelovu cenu mu přinesl román Quo vadis? (1896), v němž zobrazil Neronovu dobu a nástup křesťanství. Poslední velký román Křižáci (1897-1900) vylíčil konflikt s řádem německých rytířů kolem bitvy u Grunwaldu roku 1410. Pro děti a mládež napsal dobrodružný cestopisný román Pouští a pralesem (1911) o příhodách anglické dívky a polského chlapce, unesených v Egyptě a putujících k Indickému oceánu.