Josefa Pechlátová

Josefa Pechlátová působila od mládí v pražských kabaretech, například U bílé labutě, pod vedením ředitele Alfréda Vladyky působila také v jeho kočovné divadelní společnosti; v této době vystupovala pod uměleckým jménem Pepča Pechlátová. Po druhé světové válce ale přestala aktivně hrát, až do šedesátých let však byla členkou hereckého souboru Československého rozhlasu, kde nadále uplatňovala a rozvíjela své schopnosti. Filmografie Josefy Pechlátové je zajímavou kapitolou v historii českého filmu. Zatímco jako aktivní herečku ji zájem filmařů minul, až jako rozhlasová herečka dostala v bezmála šedesáti letech příležitost uplatnit se před filmovou kamerou. Za necelých pětadvacet let nastřádala kolem padesáti filmových a televizních titulů. Je logické, že v pokročilém věku Pechlátové se jednalo o role starých žen, navíc víceméně epizodních rozměrů, přesto je dodnes z řady filmů její osobnost dobře známá, protože i na malém hereckém prostoru dokázala upoutat pozornost. Její nevelké kreace vitálních a hovorných stařenek obohatily četné legendární tituly naší kinematografie. S prvním filmařským úkolem se Pechlátová potkala jako jedna z venkovských žen ve feministické komedii VZBOUŘENÍ NA VSI (1949). Podobně nevelkými hereckými úkoly byla pověřována i v následujících letech, před filmovou kameru však předstupovala i s několikaletými odstupy, až koncem 60. letech začala paradoxně vzhledem k blížící se osmdesátce hrát v několika filmech ročně. V rolích babiček se objevila v kultovním snímku SVATBA JAKO ŘEMEN (1967), zcela minimální, ale výraznou roli stařenky s pletením vystřelené výbuchem na strom, si zahrála v pohádce ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968). Za zmínku pak stojí spolupráce s režisérem Evaldem Schormem, který ocenil dosah jejího herectví hned v několika svých významných filmech (FARÁŘŮV KONEC, 1968; DEN SEDMÝ – OSMÁ NOC, 1969; PSI A LIDÉ, 1971). Větší roli venkovské prababičky konfrontující svůj svět s pražskou rodinou si pak zahrála v dodnes známé komedii HOGO FOGO HOMOLKA (1971). Od 60. let začala Pechlátová točit také pro televizi, objevila se v několika seriálech (ELIŠKA A JEJÍ ROD, 1966; BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI, 1972), jako starou kovářku jsme ji mohli vidět ve filmu BABIČKA (1971). Naposledy se Josefa Pechlátová připomněla epizodkami v komediích JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE (1974) a MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU (1975). Druhý ze jmenovaných filmů měl premiéru až téměř rok po její smrti. Josefa Pechlátová zemřela v Praze 29. září 1974 ve věku 84 let.