Walter Taub

Česko-německý herec Walter Taub sice nikdy nehrál velké role v divadle ani ve filmu, nejen v uměleckých sférách ale prožil bohatý život. Byl brněnským rodákem a narodil se do významné česko-německé rodiny. Jeho otec Siegfried Taub (1876-1946) byl předním představitelem německé pokrokové politiky v Československu, mimo jiné zastával funkci místopředsedy parlamentu. Walter vyrůstal ve smíšeném prostředí a od dětství ovládal češtinu a němčinu, později studoval i další jazyky. Po absolvování gymnázia zamířil na právnickou fakultu, studií ale brzy zanechal. Ještě za studií začal hrát v brněnském Německém divadle, později začal psát divadelní kritiky, jako herec posléze nacházel uplatnění v dalších převážně německých městech v Československu (Karlovy Vary, Teplice), krátce pobyl i ve Vídni. Ovlivněn svým otcem se zabýval i veřejnými záležitostmi a jako levicově orientovaný umělec stál u zrodu Klubu českých a německých divadelních pracovníků. V letech 1931-1939 působil jako herec a režisér v Novém německém divadle v Praze. Zároveň se začal objevovat i ve filmech, kam jej přivedlo především jeho jazykové vybavení. V případě filmů V TOM DOMEČKU POD EMAUZY (1933) a POLIBEK VE SNĚHU (1935) hrál v české i německé verzi, v Burianově komedii POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI (1933) se objevil jen v německé mutaci v menší roli vojenského sluhy. V éře první republiky vytvořil jedinou větší roli v průměrné romantické komedii KOHO JSEM VČERA LÍBAL? (1935). Jako Žid a německý antifašista musel Walter Taub v roce 1939 opustit Československo, spolu s otcem našel útočiště ve Švédsku. Tady začal organizovat literární večery, na nichž přibližoval tvorbu českých autorů i německých spisovatelů tvořících v Praze (Hašek, Čapek, Kafka, Kisch). Pro Taubův umělecký vývoj bylo důležité setkání s významným dramatikem B. Brechtem, který též za války žil ve Švédsku. Po válce byl Taub redaktorem zahraničního oddělení ČTK, ze Švédska byl v roce 1948 vyhoštěn kvůli činnosti ve prospěch Sovětského svazu. V době politických procesů byl z ČTK propuštěn a po roce 1951 zastával podřadné profese v Hudební a artistické ústředně (1951-1953), krátce musel dokonce pracovat jako pomocný personál a krmič šelem v cirkusech. Po delší přestávce se mu podařil návrat k divadlu a od roku 1953 byl hercem a režisérem Severočeského divadla ve Varnsdorfu, krátkým angažmá prošel v Divadle J. K. Tyla v Plzni. V letech 1954-1971 pak působil v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. Po návratu do Prahy se znovu začal uplatňovat i před filmovou kamerou, například jako židovský lékař Fischer v dramatu ZLATÝ PAVOUK (1956), středně velké role pak odehrál v dalších hodnotných filmech (SMYK, 1960; TRANSPORT Z RÁJE, 1962). Protipólem kladných postav německé národnosti byl generál v okupačním dramatu SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN (1964), diváci jej mohli vidět také v komediálním žánru (KRÁL KRÁLŮ, 1963; KDO CHCE ZABÍT JESSII?, 1966; MUŽ, KTERÝ STOUPL V CENĚ, 1967). Výraznou hereckou příležitost mu v postavě židovského obchodníka Laufera nabídl německý film DŮM V KAPROVÉ ULICI (Das Hause in Karpfengasse, 1964) natočený v Praze. Od konce padesátých let účinkoval také v televizi. Od poloviny šedesátých let hostoval Walter Taub také na divadelních scénách v Německu, hrál v obou politicky odlišných státech (Berlín, Hamburg, Mnichov, Frankfurt nad Mohanem), poslední stálé angažmá měl v letech 1978-1982 v Burgtheatru ve Vídni. Doma i v zahraničí odehrál řadu velkých postav klasického i moderního repertoáru (Hráči, Tartuffe, Hamlet, Dantonova smrt, Revizor, Hrátky s čertem). V německy mluvících zemích měl podíl na popularizaci českých autorů, na gramofonové desky namluvil Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka, v Německu v 70. letech natočil také několik filmů, za svůj výstup ve válečném dramatu DAVID (1979; hrál zde opět velkou postavu německého Žida) obdržel Německou filmovou cenu. V sedmdesátých letech se Walter Taub zdržoval v Československu již jen výjimečně a pracovně, zemřel v září 1982 ve Vídni, kde měl své poslední pracovní závazky v Burgtheatru. Již v šedesátých letech získal v Československu několik vyznamenání včetně titulu Zasloužilého umělce (1965). Taubovy komplikované životní osudy dodnes vrhají stín podezření, že kromě svých uměleckých aktivit se angažoval v práci pro tajné služby několika států, to ale dodnes zůstává v rovině spekulací. Jeho manželkou byla německá herečka Lux Rodenberg.