Ivan Luťanský

Ivan Luťanský se narodil 19. dubna 1953 v Praze a otec Štěpán si jej odvezl z porodnice na Žižkov, kde také prožil své mládí. Rodiče nevěděli, co se jim narodí, proto měli připravené dvě jména, a to Blanka a Štěpán. Malý Ivan již od malička měl pozitivní vztah ke všemu, co se týkalo železa a zbraní. Přesto po škole vítězí jeho touha po umění a Ivan se chystá na JAMU v Brně, ale zasáhl otec, kterému se to nelíbilo a otcovskou autoritou rozhodl, že se půjde učit na obor elektromechanik do Dopravních podniků v Praze. Ivan není z toho moc nadšený, uposlechne otcovo přání, ale přesto zůstává věrný divadelnímu kroužku, který mu jeho situaci nahrazuje. Šikovný chlapec přes den se věnuje učební praxi, večery tráví recitování klasiků. Propadá všemu, co souvisí s vojenskou tématikou. Sbírá vojenské artefakty a také během krátkého života si dokázal vyrobit nejednu střelnou zbraň. V roce 1971 si Ivan potají podal přihlášku na DAMU v Praze a je přijat hned na první pokus. Pozoruhodného herce přitahuje divadlo přímo magicky ale dělí se s ním o zájem o vojenskou tématiku, která se pro něj stává posedlostí. Má smysl pro legraci i pro recesi. Jako hodně mlád nastupuje do Národního divadla, kde nemá na růžích ustláno, je mu vyčítáno jeho politicky nezodpovědné chování. Díky šéfovi činohry, kterým byl Václav Švorc, se nedočká stálého působení na první scéně, kde mu je smlouva vždy po roce prodloužená opět o rok. Nevím proč, ale filmoví režiséři si jej moc neoblíbili, protože moc nabídek hrát ve filmu nedostal, jeho herecká kariéra byla krátká, vměstnala se do osmi let, to je život dětských hvězdiček. Když z filmu moc nabídek nedostával, více se věnoval natáčení pohádek v Tv studiu jako třeba: Nezbedná pohádka (1976), Paví král (1978), O ptáku Ohniváku (1980), Třeboňská pohádka (1982). Ale hned na začátku spolupráce s televizními režiséry se objevil i v seriálech Nejmladší z rodu Hamrů (1975) a ve Stříbrné pile (1978). V roce 1975 dostal roli v naivním, ale u diváka populárním filmu Dva muži hlásí příchod (1975), kde hlavní roli hrál Jaromír Hanzlík. Hodně let se vrátíme, až do pravěku a zde prožíváme příběhy pravěkých obyvatel, ve filmech Osada Havranů a Na veliké řece (1977). Ve filmu Kam nikdo nesmí (1979), hraje mladíka, který patří i s otcem k nejvíce podezřelým z vraždy mladé dívky, oba byli do jedné ženy zamilováni. V Tv inscenaci Mezičas (1981) hraje staršího syna Václava, kterému jeho otec neustále ztrpčuje a zasahuje do života a je v rodině černou ovcí. Dokonce se tajně oženil, zatímco jeho mladší bratr má svojí přítelkyni a otcovo auto je mu kdykoliv k dispozici. V režii Vladimíra Kavčiaka hraje postavu Lukáše, který pátrá po své sestře, která byla dána k adopci, do neznámé rodiny, když on skončil v dětském domově, po smrti obou rodičů, v inscenaci Hodina před ránem ( 1983). V roce 1983 hraje v divadelním představení na Tv obrazovce Naši furianti roli Václava Dubského. Jeho poslední film je Evo, vdej se! (1983) a v Tv studiu ještě stačil natočit pohádku Co povídala bába Futeř (1983). Dále jsme jej mohli vidět: Běž, ať ti neuteče (1976), Lišaj smrtihlav (1979), Meluzína (1980), Lovec (1981), Sbohem, sladké driemoty (1983), Zuzana Vojířová (1983). Rebelantství mladého herce přesahují Zlatou kapličku, herec se pro vlastní útěchu zajímá o východní filozofii i náboženství. Další zalíbení má ve snu – buddhismu a potřebný materiál k hlubokému studiu získává u kolegy, Josefa Kemra. Jeho vášnivým přáním bylo navštívit Tibet, ale tam ani dnes cestovní kanceláře turisty nevozí. Pro dobrodružnou povahu se na něj osudově usměje štěstěna, přichází nabídka z Československé televize, aby jako zvláštní zpravodaj odjel do Vietnamu s dalšími kolegy a řekněte sami, taková nabídka, pokud je myšlena vážně, se neodmítá. V roce 1983 nás Ivan Luťanský zarmoutil velice, když přišla z Vietnamu smutná zpráva, že mladý, charismatický herec zemřel při autonehodě, kdy se na něj převrátilo terénní auto, to je oficiální zpráva ale hned po jeho smrti se vyrojily spekulace, že to také mohlo být všechno úplně jinak. Ani dnes, skoro po třiceti letech od jeho smrti, nemáme finálové rozuzlení Ivanova příběhu. Jeho otec Štěpán se víc kloní k variantě, že v Praze nebyl syn pohodlný a záměrně mu byla tato práce v dalekém světě nabídnutá, aby daleko od domova byl umlčen. Při nehodě terénního auta, ze skupiny lidí, nepřežil pouze Ivan, ostatní byli porůznu potlučení a zranění, nikdy jinou možnou variantu, než nehodu, nepřipouštějí. Všechno je stále zahaleno tajemnem…