Karel Hradilák

Dnes již méně známý herec Karel Hradilák pocházel ze slezského venkova, narodil se v Dolním Žukově v blízkosti Českého Těšína. Vystudoval herectví na Státní konzervatoři v Brně a po absolutoriu zamířil stejně jako řada jiných začínajících herců do Bratislavy, kde hrál ve Slovenském národním divadle. V polovině třicátých let se vrátil do Prahy a své umělecké působení spojil napřed s Novým divadlem Oldřicha Nového, pak s Lidovou scénou, nakonec zakotvil ve Vinohradském divadle. Vysoká štíhlá postava se zvučným hlasem předurčovaly Karla Hradiláka k mladickým rolím milovníků, jízlivý výraz ve tváři ale sváděl režiséry k obsazování do postav dobrodruhů a svůdníků s často záporným charakterem, Hradilák tím pádem hrál spíše menší role. Podobné herecké úkoly jako na jevišti čekaly Karla Hradiláka i ve filmu, kde se začal objevovat po svém příchodu do Prahy v polovině třicátých let. Jeho širšímu uplatnění před kamerou ale bránily divadelní herecké manýry a přehnaný patos, jichž se nedokázal zbavit a filmoví tvůrci jej tedy nijak zvlášť nevyhledávali. Postupem let se ale Hradilák propracoval k civilnějšímu hereckému projevu a v době protektorátu dostal i výraznější příležitosti ve filmu. Filmové počátky Karla Hradiláka jsou spojeny s nenáročnými komediemi a melodramaty, několikrát hrál s Antonií Nedošinskou (POKUŠENÍ PANÍ ANTONIE, 1934; BARBORA ŘÁDÍ, 1935; STUDENTSKÁ MÁMA, 1935; KARIÉRA MATKY LÍZALKY, 1937), jeho debutem byla ale postava dobrodruha Harryho ve filmu Z BLÁTA DO LOUŽE (1934) režiséra Svatopluka Innemanna. Nevelkou rolí pomocného režiséra přispěl do komedie HRDINA JEDNÉ NOCI (1935) s Vlastou Burianem, několikrát hrál menší role středoškolských profesorů (IDEÁL SEPTIMY, 1938; PROSÍM, PANE PROFESORE, 1940). V Hradilákově předválečné a protektorátní filmografii převažují především role podvodníků a intrikánů (HVĚZDA Z POSLEDNÍ ŠTACE, 1939; MINULOST JANY KOSINOVÉ, 1940; TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA, 1941), výraznější roli bezcharakterního podnikatele Berky dostal v Holmanově dramatu VELKÁ PŘEHRADA (1942). Naposledy jej čeští diváci kin mohli vidět v dodnes vysoce ceněném Vávrově filmu ŠŤASTNOU CESTU (1943). V této době Hradilák spolupracoval také s rozhlasem, rozhlasový mikrofon také zaznamenal v roce 1943 představení Divoká kachna z repertoáru Vinohradského divadla. V době okupace užíval Karel Hradilák německý pseudonym Carl Stockmar a údajně pracoval pro německý film, dostupné prameny ale nedokládají žádnou jeho roli ve snímcích té doby natočených v Německu. Je ale zřejmé, že Hradilák se ve válečných letech dopustil kolaborace s okupačními orgány, a proto již v roce 1946 uprchl z Československa. Mimořádný lidový soud projednával jeho případ ještě v následujících letech, ale právě kvůli Hradilákově nepřítomnosti byla causa v roce 1948 uzavřena bez rozsudku. Na útěku z Československa si Karel Hradilák zahrál menší roli v polském válečném filmu HRANIČNÍ ULIČKA (Ulica graniczna, 1948). V Evropě se ale Karel Hradilák dlouho nezdržoval, jeho cílem byly Spojené státy americké, kam přicestoval koncem čtyřicátých let a nedlouho poté získal angažmá u divadelní společnosti slavné Katharine Hepburn. Začal užívat několik uměleckých pseudonymů vzniklých modifikací jeho pravého jména, nejčastěji vystupoval jako Charles H. Radilak. Netrvalo dlouho a znovu našel cestu i před filmovou kameru; v Americe debutoval rolí starožitníka ve filmu ASSIGNMENT: PARIS (1952), který byl nominován na Zlatý glóbus. V polovině 50. let začal Hradilák účinkovat v televizi a do své smrti hrál v přibližně třiceti seriálech různých žánrů, v nichž vesměs vytvářel nevelké role vysoce postavených mužů, lékařů, důstojníků nebo diplomatů. Z jeho dalších filmových vystoupení stojí za zmínku historický dobrodružný velkofilm ČINGISCHÁN (Genghis Khan, 1965), v němž se ocitl v mezinárodním hereckém souhvězdí. Ze stejného roku pochází také dvěma Oscary oceněný film LOĎ BLÁZNŮ (Ship of Fools, 1965), kde Hradilák hrál vrchního číšníka. Byla to jeho poslední filmová role, nadále se objevoval jen v televizi. Karel Hradilák zemřel v Inglewoodu v Kalifornii 19. července 1972 ve věku 63 let., pohřben je v Praze na Malvazinkách.