"Maskovaná milenka." Romantická novela Honoré de Balzaca, která byla předlohou tomuto českému filmu, měla svou historii. Ve starších sebraných spisech se vůbec nevyskytovala. Byla totiž objevena asi v roce 1910 v soukromém majetku z dědictví vévodkyně de Dido, které,jako své přítelkyni a příznivkyni ji věnoval básník před sto roky před nátočením naší filmové verze. Rukopis měl název "Nerozum a štěstí". Svým romantickým dějem, svou křehkostí a náladovostí je v určitém odstupu od ostatního Balzacova díla.
Režisér Otakar Vávra rozhodně nic nesetřel z romantického a lehoučkého pelu své literární předlohy. Zachoval, a to zcela, ráz prostředí vznešeného světa té doby (na skvělých interiérech zapracoval skvěle arch. Jan Zázvorka), kam nedoléhala bída života a kde se dávaly spřádat sny o záhadných milenkách a mužných, věrných milencích. V tomto světě byla tedy i možná postava krásné baronky, mladé vdovy, která ponížená prvním manželstvím, chce již zůstat volná, ale při tom nesmírně touží po dítěti. Tak se stane, že si na maškarním plese vybere otce svého dítěte. Příhoda, která se ze začátku jevila jako galantní dobrodružství rozmarné šlechtičny a hezkého důstojníka, stává se pro oba osudem událostí, která vrhá svá světla i stíny daleko do budoucnosti.
Režisér Otakar Vávra rozvedením příběhu, zdůrazněním psychologického zdůvodnění a až úzkostným uchováním vnějšího romantického kouzla zašlých časů, vytvořil dílo stéjně půvabné, jako poutavé z tohoto boje rozmaru, touhy a potlačovaných vášní. Lída Baarová v titulní roli zanechala jistě v divácích ten nejlepší dojem svým výkonem elegantní, rozmarné, záhadné, nakonec podléhající ženy, pro níž a pro její zápasy našla i působivou hru obličeje. Také samozřejmě dobové kostýmy svou slušivostí dovršují též její vnější úspěch. Gustav Nezval, který byl tehdy brněnským hercem, vyjádřil svou hrou citové soustředění, otřesy a konečně rozpory svého hrdiny. V ostaních úlohách Jiřina Šejbalová jako upřímná, byť poněkud zvědavá přítelkyně naší hrdinky. Ladislav Pešek, tentokrát nezvykle ukázněný v projevech prohnaného, ale oddaného důstojnického sluhy. Rudolf Deyl, Božena Šustrová a četní jiní.
Kdo však nesmí v žádném případě zapadnout a být v opomenut, byla malá roztomilá Janička Konupková (3. 8. 1935), která byla dcerou Vladimíra Konupky, který s Karlem Kosinou tvořili nezapomenutelnou brněnskou kabaretní dvojici nesoucí název KO-KO. Maminka malé Janičky se jmenovala Cecilie, za svobodna Hýblová. Její maminka Emma Hýblová byla u nás porodní asistetkou a mimochodem přivedla na svět i moji maličkost. Toť vše.
