Elem Klimov

Ruský filmový režisér, scenárista a filmový pracovník. Jedna z nejvýraznějších osobností ruské kinematograsfie 60 - 80. let. Původním povoláním letecký konstruktér – v roce 1957 absolvoval moskevský letecký institut. Doba tání (1956-1964) znamenala lepší podmínky pro filmovou tvorbu v tehdejším Sovětském Svazu a částečně se otevřely poměry k tomu, aby byly natočeny filmy, jež zachycovaly období kultu osobnosti a druhé světové války méně heroicky. Elam Germanovič Klimov začal studovat na tehdejším VGIKU u Jefima Dzigana od roku 1959. Moskevský VGIK absolvoval v roce 1964. Do svého prvního hraného filmu – ,,Cizím vstup zakázán” (Dobro požalovať, ili Postoronnim vchod vospreščon) natočil krátkometrážní snímek ,,Pozor, špinavost” (Ostrožno,pošlost) a v roce 1960 komediální etudu ,,Ženich” (Žinich). V roce 1962 vznikl krátký hraný film ,,Pohleďte na nebe!” (Smotritě něbo!). Pro tehdejší Klimovovu tvorbu byla charakteristickým rysem satira, která se ojevila i v jeho prvním dlouhém hraném filmu. Komedie na vedení pionýrského tábora, které se nese zcela v duchu tehdejší sovětské byrokracie. Na tuto linii navázal i rok později, když natočil film ,,Příhody zubního lékaře” (Pochodženija zobnego vrača), ve kterém zachycoval život mladého zubního lékaře na provincii. Rokem 1964 končí doba tání a pro mladé ruské filmové režiséry nastává období tvrdé konfrontace s cenzurou a byrokracií, kterou reprezentuje především vedení tehdejšího Mosfilmu a Goskina. Do nemilosti vedle Andreje Taťkovského se tehdy dostává i Elam.G. Klimov. Ještě podle scénáře svého bratra Germana stačí v roce 1970 natočit film Sport, sport, sport., v němž propojil dokumentární snímky ze sportovních zápasů s hranými scénámi pantomimy a baletu. V roce 1971 je přijato usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu o ideologické otázce v tehdejší sovětské kinematografii – Andrej Rublov byl pro kina uvolněn až v roce 1971 a Elam G. Klimov se navrací k režii až v roce 1974, kdy točí film ,,A přeci věřím” (Ivano taki ja věrju..). Ve stejném roce vzniká jeho první ze dvou nejvýznamnějších filmů ,,Agónie – Konec Raspustina”(Agonija), v němž se mu vynikajícím způsobem podařilo zachytit osobnost nevzdělaného mnicha, který ovlivňoval osobně vládnoucí rodinu ruského samoděržaví a tím tragicky zasáhl do osudu celého impéria. Film byl utvořen jako myšlenková struktura, která byla často proložena dobovými filmovými dokumenty a citacemi. Vizuální kompozice filmu, která započínajíla záběry ruské přírody a byly proložená záběry z tehdejšího Leningradu, kde celý příběh odehrál. Film získal cenu FIPRESCI na Mezinárodním Festivalu v Benátkách v roce 1982. Dlouholeté soužití s tragicky zahynulou filmovou režisérkou a herečkou Larisou Šepiťkovou (1980) ho přivádí k natočení filmu ,,Larisa”, který přichází do kin v roce 1981 a byl oceňován i za hranicemi tehdejšího Sovětského Svazu. Narůstající ekologická krize na Sibiři a v oblasti Bajkalu se stala námětem spisovatele Valentina Rasputina - ,,Prosčanije s Maťoroj”, který do filmového příběhu převedl Elam Klimov v roce 1978 ,,Loučení” (Prosčanije). V roce 1985 Elam Klimov natáčí svůj nejvýznamnější film ,,Jdi a dívej se” (Idi a smotri) podle literární předlohy Alese Adamoviče. Tento film zcela novým způsobem přibližuje období druhé světové války na uzemí tehdejšího Běloruska. Příběh chlapce, který dospívá za zcela tragických podmínek, je zde konfrontován s obrazem apokalypsy, která postihuje nejen běloruský venkov, ale i zřízená tehdejší židovská ghetta v Minsku či Vitebsku. S tímto faktem se ve filmu nesetkáme, ale je zde zachycen obraz vesnice, která žije v poklidu, zatímco okolo ní zuří krutá válka. Otázka přežití se takto stává nejen pro rolníky, ale i pro ty, kteří se ukrývají v lese. Závěrečná scéna nám ukazuje, že jenom lidé, kteří jsou zbaveni veškerých lidských hodnot, se pro ty druhé mohou stát peklem, které není z tohoto světa. Film získal Zlatou cenu a cenu FIPRESCI na MFF v Moskvě 1986. V období perestrojky se Elam Germanovič Klimov stal předsedou Svazu filmových pracovníků SSSR a napomohl k liberalizaci poměrů v oblasti ruské kinematografie. Literatura: Bernard, J.: - Frýdlová, P.: Malý labyrint filmu. Albatros, Praha: 1988. Bernard, J.: Národní kinematografie Sovětského Svazu. Československý filmový ústav, Praha, 1989. Bernard, J.: Z šedé zóny. AMU, Praha: 2009. Fines, O.: Natašin Tanec: Kulturní historie Ruska.[Překlad Dana Dvořáková]. Pavel Dobrovský – Beta a Jiří Ševčík. Praha – Plzeň, 2004. Lička M.: - Rohan, V.: Stručný přehled tvorby 250 zahraničních režisérů. Profil, Ostrava, 1988. Strusková, E.: Mezi literaturou a filmem: Jevgenij Gabrilovič, Čingiz Ajmatov, Vasilij Šukšin, Nikita Michalkov. Československý filmový ústav. Praha: 1988. Tarkovskij, A.: Deník. 1970-1986