Děj filmu se odehrává v roce 1916 a líčí konec života slavného ruského mystika a léčitele Grigorije Jefimoviče Rasputina. Už několik roků je Rasputinův osud svázaný s rodinou cara Nikolaje (Mikuláše) II. a jeho ženy Alexandry Fjodorovny, neboť má údajně značně blahodárný vliv na zdraví jejich jediného syna Alexeje. Mladý carevič byl totiž hemofilik a v období nebezpečných záchvatů je to právě Rasputin, který zdánlivě nevysvětlitelným způsobem, modlitbami a zaříkáváním, spojenými s hypnózou, dokáže chlapcovo krvácení zastavit.
Zároveň však "svatý muž" carskou rodinu značně diskredituje svým nevázaným způsobem života, opilstvím a sexuálními aférami a proto se několik vysoce postavených mužů rozhoduje Rasputina zabít. Byli to: poslanec Státní dumy Vladimír Puriškevič, kníže Felix Felixovič Jusupov, carův synovec velkokníže Dmitrij Pavlovič, další velkokníže Nikolaj Michajlovič a lékař Stanislav Lazovert. Pozvali Rasputina na hostinu, kde mu kníže Jusupov nejprve nabídl kyanidem otrávené koláče a víno, ale zdálo se, že jed nemá žádný znatelný účinek. Po konzultaci s ostatními spiklenci tedy hrabě Jusupov střelil Rasputina do zad, přičemž cílil na jeho srdce. Když se ale skláněli nad domnělou mrtvolou, Rasputin zčistajasna oživl a popadl zděšeného Jusupova za krk. Vyděšený hrabě se vytrhl a utekl, zatím co zraněný Rasputin odešel z paláce přísahaje, že poví o Jusupově vražedné proradnosti carevně.
Cestou přes postranní nádvoří zazněly další výstřely, když další z Jusupových kompliců, Vladimír Puriškevič, na Rasputina opět střílel a tentokrát ho zasáhl zezadu do hlavy. Ale i tohle všechno Rasputin ještě nějak přežil! Voda v jeho plících totiž ukazuje na smrt utonutím poté, co jeho tělo skončilo v mrazivých vodách řeky Něvy. Sám Rasputin prý svoji smrt předvídal a několik dní před ní napsal carovi zvláštní prorocký dopis, ve kterém jej varoval před nebezpečím, hrozícím jeho rodině: "Care ruské země, až uslyšíš zvuk zvonu jenž ti poví, že Grigorij byl zabit, musíš vědět tohle: jestliže to bylo tvé příbuzenstvo, které připravilo mou smrt, pak nikdo z tvé rodiny, to jest ani žádné z tvých dětí či příbuzných, nezůstane naživu déle než dva roky. Ruský národ vás zahubí..." Vskutku prorocká slova!
Lehký osud neměl ale ani film sám - podvakrát bylo jeho natáčení zastaveno (1966 a 1967) a zdálo se, že vůbec nevznikne. Nakonec, po důkladných škrtech a úpravách scénáře, se r. 1973 znovu začalo s natáčením a o rok později byla "Agónie" dokončena jako dvoudílný film.Pozdějším sestříháním vznikla r. 1975 ještě jeho zkrácená kinoverze. Na filmovém festivalu v Benátkách získal film Cenu FIPRESCI (1982) a Grand Prix "Golden Eagle" - ve Francii (1985), na sověstských obrazovkách se však směl objevit až v roce 1985.
