Darja Hajská

Jedna z nejvýznamnějších představitelek vedlejších rolí 30. až 70. let, Darja Hajská, rozená Darja Dea Voříšková, pocházela z umělecké rodiny, byla mladší sestrou loutkáře, herce a režiséra Miloše Hajského (1902-1979). Po dokončení měšťanky v roce 1925 začala Hajská pracovat jako technická síla u společnosti Fortuna-film, zároveň navštěvovala operní školu Jetty Kurzové-Peršlové. Koncem dvacátých let pak nastoupila své první divadelní angažmá jako operetní sólistka u divadelních společností, v letech 1929-1931 hrála a zpívala v Tylově divadle v Nuslích. Pak působila jako členka operního sboru Českého divadla v Olomouci (1931-1934), na jednu sezónu se vrátila do Prahy (divadlo Akropolis, 1934-1935), do konce 30. let pak hrála v divadlech v Pardubicích a v Kladně. V době okupace působila znovu v Praze (Stálé divadlo v Unitarii, 1941-1945), po válce pak v rychlém sledu vystřídala pražské Rokoko a Alhambru, její další divadelní kariéra byla spojena výhradně s oblastními divadly – Náchod (1946-1947), Kolín (1948-1956), Kladno (1956-1960) a nakonec znovu Kolín (1960-1968). Darja Hajská nevynikala fyzickou krásou, její spíše robustní zjev a také charakter herectví ji předurčovaly ke komickým rolím. Darja Hajská sehrála ve filmu, později i v televizi na 120 rolí. Objevila se již v němém filmu, poprvé hrála v přepisu Haškova románu DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1926). S nástupem zvukového filmu se začala rozrůstat její galerie nejrůznějších služek, děveček, hospodyň, kuchařek, převážně s bodrým venkovským charakterem. Jen v letech 1930-1945 hrála bezmála v padesáti filmech, točila několikrát ročně. Z jejích rolí této éry typově a významově vybočují Kačenka Klásková (LUCERNA, 1938) a Bětka Toužimská (PALIČOVA DCERA, 1941). Podobné příležitosti dostávala Hajská i ve znárodněné kinematografii; vzhledem ke změně ve společenském systému ubylo rolí posluhovaček (pokud se nejednalo o historické filmy), zato přibylo úloh domovnic, uklízeček nebo sousedek. K výraznějším vystoupením patřily role Hůlkové (VZBOUŘENÍ NA VSI, 1949) nebo uklízečky ve slavné Podskalského komedii BÍLÁ PANÍ (1965). Přestože Hajská vytvářela až do konce 70. let jen nevelké role, díky častému reprízování populárních komedií si její herectví můžeme připomínat například ve filmech ŠEST MEDVĚDŮ S CIBULKOU (1971), MAREČKU, PODEJTE MI PERO (1976) nebo ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU (1976). Darja Hajská pochopitelně hrála také v televizi, její poslední významnější rolí byla postava zdravotní sestry v Týništi v seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (1977). Kromě herectví se Darja Hajská věnovala také psaní, byla autorkou divadelních her a říkanek pro děti, po válce také publikovala sbírku básní Ples na paloučku (1946). Darja Hajská zemřela v Praze 18. března 1981 krátce před svými sedmdesátými narozeninami.