Uwe Boll

Uwe Boll, je jedna z nejkontroverznějších postav na poli nízkorozpočtové filmotvorby 21. století, je německý režisér, producent a scénárista, který na svět přivedl nejednu filmovou verzi populárních videoher jako např. "House of the Dead" (2003), "Sám v temnotě" (2005) či "Bloodrayne" (2005). Ačkoliv po technické stránce dobře zvládnuté, byly tyto snímky většinou nenápaditými pokusy grindhouseového typu se slabým komerčním úspěchem. Bollovy filmy jsou také často oblíbeným terčem kritiků - zvláště těch na internetu - kteří mnohdy s obrovským zápalem vyjmenovávají veškeré jejich nedostatky. Bollovou reakcí byl osobní útok na autory těchto článků a na stránky, na kterých se očerňující recenze objevily. V r. 2006 dokonce své odpůrce vyzval k zápasu v boxu. Boll se narodil 22. června 1965 ve Wermelskirchenu v Německu. K filmové tvorbě ho přivedl snímek z r. 1962 "Vzpoura na Bounty" s Marlonem Brando v hlavní roli. Stejně jako mnoho aspirujících režisérů i Boll natočil několik filmů na Super 8 a na video, než se přihlásil na univerzity v Mnichově a Vídni, kde studoval film. Studoval také ekonomiku na University of Cologne a v r. 1995 absolvoval s doktorátem z literatury. Bollův první režisérský pokus byl snímek "German Fried Movie" (1991), na kterém se režisérsky podílel i Frank Lustig a který měl být poctou snímku Johna Landise "Kentucky Fried Movie" (1979). Následovalo několik počinů v němčině, mezi nimi i "Barschel - Mord in Gent" (1993), konspirační thriller o skutečném vrahu německého politika Uwe Barschela, a také horor "Amoklauf" (1994). V r. 2000 natočil své první anglicky mluvené dílo, "Tvář smrti", příběh rockové hvězdy (Casper Van Dien), který je zároveň sériovým vrahem. Tímto snímkem v podstatě stanovil zaměření své filmové tvorby - jednoduché příběhy vyprávěné dechberoucím tempem, pro které je typická nelogičnost a velké množství sexuálních a násilných scén. "Tvář smrti" se v žádném případě nemohla stát klasikou, byla přemrštěným snímkem zaměřeným na fanoušky exploatačních filmů, jejichž odpovědí na něj byly posměšné výkřiky v časopisech a na internetu. Boll pokračoval několika dalšími nízkorozpočtovými thrillery, včetně "Angels Don't Sleep Here" (2001), na kterém se podílel jako výkonný producent, dále "Blackwoods" (2002) a natočil také drama "Zabít je snadné" (2003). V duchu prověřeného trendu exploatace osvěžoval tyto projekty tím, že obsazoval herce 'dobře známé' z nízkorozpočtové produkce - mezi nimi takové stálice béčkových filmů jako Michael Pare, Patrick Muldoon, Clint Howard - či uznávané představitele z hollywoodských celovečerních filmů, jako byli např. Robert Patrick, Roy Scheider a Jurgen Prochnow. Tím chtěl přitáhnout pozornost ve videopůjčovnách a na kabelové televizi. V r. 2003 získal Boll práva na filmovou verzi populární videohry House of the Dead a díky německému daňovému zákonu, který investorům do německých celovečerních filmů dovoluje odepsat si z daní 100% jejich investice, získal prostředky pro sepsání scénáře a režii. Ačkoliv snímek v kinech propadl a od filmových kritiků si vysloužil jízlivé recenze, Boll se díky němu ukázal být režisérem, který dokáže vytvořit technicky zvládnutý - už však ne tak dobře napsaný a zahraný - žánrový film pro mezinárodní publikum. Brzy si Boll začal opatřovat práva na zpracování dalších videoher. Znovu do svých snímků získal talenty z Ameriky, včetně takových překvapení jako byli Christian Slater ("Sám v temnotě"), Sir Ben Kingsley ("Bloodrayne"), Ray Liotta a Burt Reynolds ("Ve jménu krále") a Seymour Cassel ("Postal"). Vztah zápasuchtivého Bolla a jeho kritiků se prohloubil po premiéře snímku "House of the Dead", který pojednával o skupince teenagerů, kteří jsou na odlehlém ostrově napadeni oživlými mrtvolami. Chabý příběh, nudné dialogy a herecké výkony a neuvěřitelné použití skutečných záběrů ze hry způsobilo, že filmové recenzenty přepadaly záchvaty vzteku a na Bolla se snesla vlna kritiky - zejména poté, co zažaloval svého distributora a vinil ho za nízké výdělky v kinech. Horor "Sám v temnotě" byl uvítán ještě brutálnějšími ohlasy - mnoho z nich se zaměřilo na herecký výkon Tary Reid jakožto kurátorky v muzeu - na které Boll reagoval vulgarismy prošpikovanými tirádami proti několika internetovým recenzentům, zejména proti Harrymu Knowlesovi z Ain't It Cool News a magazínu Wired. Takové projevy jen podnítily pisatele k ještě drsnějšímu cupování Bollovy práce ve snaze dostat z něj další podobné výlevy. Kritické odmítnutí filmů "House of the Dead" a "Sám v temnotě" kupodivu Bolla nezastavilo a on se vrátil s ještě dražší videoherní adaptací "Bloodrayne" (2006). Snímek vypráví příběh poloupírské válečnice, která bojuje proti středověkým krvosavcům. Tentokrát si zajistil působivé obsazení v čele s Kristannou Loken, Michaelem Madsenem a Sirem Benem Kingsleym. V r. 2006 překročil podle mnohých hranice vkusu, když veřejně vyzval pět svých nejostřejších kritiků k desetikolovému zápasu v boxu. Později přizval i Quentina Tarantina a Rogera Avaryho. Akce se konala ve španělské Malaze a ve Vancouveru a Boll se v ní postavil proti pisatelům z hororového magazínu Rue Morgue, z Ain't It Cool News a dalších internetových stránek. Všech pět soutěžících podstoupilo s Bollem zápas a - prohráli. Ale místo posílení Bollova statusu jakožto individualisty, který svou práci brání až do posledního dechu, tyto zápasy jednoduše potvrdily rozšířený názor na režiséra a jeho tvorbu - byl šílený. V r. 2007 Boll přichází rovnou se čtyřmi celovečerními filmy - "Ve jménu krále", snímek s prozatím nejpůsobivějším obsazením v Bollově kariéře (mimo Liotty a Reynoldse v tomto magickém dobrodružství hraje Jason Statham, Leelee Sobieski, John Rhys-Davies a Matthew Lillard); "Postal" (akční komedie, hrají Dave Foley, J.K. Simmons, Seymour Cassel a Verne Troyer) a "Seed", akční horor, který si vysloužil kritiku za záběry s násilím na zvířatech v úvodních titulcích. Ve stejném roce také vytvořil sequel "Bloodrayne II: Deliverance", v němž se hrdinka přesune na americký západ devatenáctého století. Pouze snímek "Ve jménu krále" se však dočkal omezeného promítání v kině, zbytek šel přímo na DVD. Nezastrašen svými odpůrci razí Boll v roce 2008 kupředu rovnou s pěti filmy, včetně "Bloodrayne 3" a herních adaptací "Sabotage 1943" a "Far Cry", v níž účinkovali mnozí ze stálic jeho filmů, např. Michael Pare, německý kulturista a herec Ralf Moeller, Chris Coppola a kultovní Udo Kier. Mimo jeho pokračující filmařskou kariéru napsal Boll také dvě knihy, 'Jak se musí v Německu točit film' a 'Seriály a jejich žánry'. Zdroj: internet (překlad)