Jean Témerson

Na stříbrné plátno vstoupil francouzský herec Jean Témerson bezmála až jako čtyřicetiletý, pak ale vedlejšími rolemi obohatil řadu významných snímků a celkově jeho filmografie zahrnuje šedesát filmů. Narodil se v Paříži jako Lucien Jean Temersohn, o jeho životě toho ale není příliš známo, je pravděpodobné, že pro spolupráci s filmem byl osloven takříkajíc na ulici. Filmové režiséry zaujal svou mohutnou postavou s kulatou tváří a charakteristickým verbálním projevem. Poprvé jej diváci v kinech mohli vidět v komedii MILENEC PANÍ VIDALOVÉ (L’amant de Madame Vidal, 1936) natočené podle stejnojmenné divadelní hry. Do širšího povědomí vstoupil menší rolí přítele Maxima (Charles Granval), patrona krásné Gaby (Mireille Balin), ve slavném filmu PEPÉ LE MOKO (1937). V té době byl již vyhledávaným představitelem vedlejších rolí a například jen v roce 1938 hrál v jedenácti filmech. U nás jej diváci v tehdejších československých kinech mohli vidět ve filmech ALIBI, KŘIVÉ SVĚDECTVÍ (L’alibi, 1937) nebo POPLACH VE STŘEDOZEMNÍM MOŘI (Alerte en Méditerranée, 1938). Spolupracoval s ambiciózními tvůrci i režiséry průměrných komedií, hrál komorníky, sluhy, policisty, ale také skutečné historické postavy. Velkou roli polského krále Stanislava Augusta Poniatowského ztvárnil například v historickém Drévillově filmu KRÁLOVSKÁ HRA (Le joeur d’échecs, 1938). Několikrát stál také po boku slavného komika Fernandela, v jehož filmech byl například znovu komorníkem (BARNABÁŠ – Barnabé, 1938), ale i baronem (PAN HECTOR – Monsieur Hector, 1939). Po dobu druhé světové války se Jean Témerson neobjevil ani v jednom filmu, což je s ohledem na jeho předchozí aktivity před kamerou pozoruhodné. Logicky to svádí k domněnce, že se za německé okupace skrýval, jeho vlastní jméno ostatně umožňuje i spekulaci o židovském původu, žádné dostupné zdroje se o tom ale nezmiňují. Hned po válce začal znovu aktivně hrát, v roce 1946 se například připomněl rolí policejního komisaře v úspěšné kriminálce Jeana Boyera ČLOVĚK NECHCE UMŘÍT TAKHLE (On ne meurt pas comme ça, 1946). Tehdy se také poprvé dostal na divadelní jeviště a na přelomu 40. a 50. let hrál na několika pařížských scénách (Théâtre de la Michodiere, Théâtre des Ambassadeurs). I po válce znovu točil s Fernandelem, zmínku si ale zaslouží spolupráce s režisérem Henri-Georgesem Clouzotem (MANON, 1949; MIQUETTE A JEJÍ MATKA – Miquette et sa mere, 1950). Ze závěru jeho filmografie připomeňme dva historické filmy, v životopisném titulu KRÁLOVNA MARGOT (La reine Margot, 1954) se objevil jako hostinský, u nás jsme jej mohli vidět také v úloze krále Ludvíka XVIII. v adaptaci Dumasova románu HRABĚ MONTE CHRISTO (Le comte de Monte Cristo, 1954) s Jeanem Maraisem v hlavní roli. Úplně naposledy stál před kamerou jako hotelový číšník v Clouzotově thrilleru ĎÁBELSKÉ ŽENY (Les diaboliques, 1955). Jean Témerson zemřel v Paříži 9. srpna 1956 ve věku 58 let.