Antoine Balpêtré

Francouzský herec Antoine Balpetre zářil v mládí v řadě hlavních rolí na divadelních jevištích, film mu později dopřál jen menší herecké úkoly. Ve 40. a 50. letech však hrál v řadě dodnes známých titulů s krátkým přerušením po druhé světové válce, kdy byl vězněn za kolaboraci. Pocházel z Lyonu a herectví studoval na pařížské konzervatoři. Studium absolvoval s první cenou a v roce 1919 byl angažován do Théâtre de l’Odéon. Své první kroky na jevišti absolvoval pod vedením významného režiséra Firmina Gémiera a hrál převážně ve francouzském repertoáru. Diváci v kinech mohli Balpetra poprvé vidět v historickém dramatu AGÓNIE ORLŮ (L’agonie des aigles, 1933), kde hrál velitele Thieryho. V letech 1934-1944 byl Antoine Balpetre členem nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française, kde odehrál řadu velkých rolí v domácí i světové klasice. Nejčastěji to byli francouzští klasici jako Victor Hugo (Ruy Blas, 1938; Lukrécie Borgia, 1941), Jean Racine (Ifigenie, 1938; Atalia, 1939), Edmond Rostand (Cyrano z Bergeracu, 1938), Pierre Corneille (Le Cid, 1940), samozřejmě hrál i v Molierových hrách nebo v díle W. Shakespeara. Zatímco po zbytek třicátých let se ve filmu objevoval jen výjimečně a v málo známých titulech, za války hrál hned ve čtyřech dodnes slavných dramatech. V Clouzotově filmu VRAH BYDLÍ V Č. 21 (L’assassin habite au 21, 1942) hrál ministra vnitra, se stejným režisérem pak natočil slavné drama HAVRAN (Le corbeau, 1943), kde se objevil v úloze ředitele nemocnice doktora Delorme. V kriminálce KOMISAŘ MAIGRET ZASAHUJE (Picpus, 1943) dostal vedlejší roli Maigretova nadřízeného, objevil se i v dalším dodnes známém filmu ĎÁBLOVA RUKA (La main du diable, 1943). V roce 1944 byl propuštěn z Comédie Française a po osvobození byl vyšetřován pro podezření z kolaborace. Stejně jako jiní herci se „provinil“ především tím, že pracoval pro německou společnost Continental-Films, jeho největším prohřeškem ale bylo, že v roce 1944 recitoval báseň na pohřbu fašistického politika Philippa Henriota. Nakonec strávil ve vězení tři měsíce a po propuštění pracoval jako prodavač v tržnici Les Halles, díky přátelům z uměleckých kruhů se však brzy na jeviště i k filmu vrátil. Od roku 1946 vystupoval v několika pařížských divadlech, tentokrát ale již se zaměřením spíše na modernější repertoár, znovu hrál i v Shakespearových hrách. Z jeho posledních kreací na jevišti připomeňme roli dědečka ve slavné hře Kočka na rozpálené plechové střeše, v níž hrál po boku mladé Jeanne Moreau v divadle Théâtre Antoine (1956). S divadlem se rozloučil v roce 1960. Kromě toho se v poválečných letech začal věnovat i dabingu a pro francouzskou distribuci namluvil řadu amerických filmů. Stále častěji také točil filmy, několik vedlejších rolí odehrál v zajímavých snímcích režiséra Roberta Vernaye, objevoval se ale i v nenáročných veselohrách. Pozornost si zasluhují především čtyři filmy natočené s režisérem André Cayattem. V justičním dramatu SPRAVEDLNOSTI JE UČINĚNO ZADOST (Justice est faite, 1950) hrál předsedu soudu, naopak ve filmu JSME VŠICHNI VRAHOVÉ (Nous sommes tous des assassins, 1952) se objevil jako doktor Dutoit, obviněný z vraždy a popírající fakta. V dalším Cayattově filmu PŘED POTOPOU (Avant le déluge, 1953) byl otcem jednoho z mladých hrdinů, naposledy s Cayattem natočil kriminálku ČERNÝ SPIS (Le dossier noir, 1955). Pro zajímavost dodejme, že i v těchto dvou filmech jeho postava nesla jméno Dutoit. K natáčení byl Balpetre několikrát pozván také do Itálie, kde například natočil horor UPÍŘI (I vampiri, 1956), před kamerou se objevoval i v historických kostýmech. Uveďme alespoň slavnou adaptaci Stendhalova románu ČERVENÝ A ČERNÝ (Le rouge et le noir, 1954), kde hrál ředitele semináře abbé Pirarda. Mezitím se před kamerou sešel třikrát s Jeanem Gabinem; ve filmu PŘÍPAD DOKTORA LAURENTA (Le cas du Dr. Laurent, 1957) hrál doktora Vanolliho, přítele titulního hrdiny. Později se objevil ve vedlejší úloze ministra v dramatu PREZIDENT (Le président, 1960). Antoine Balpetre zemřel v Paříži 28. března 1963 ve věku 64 let, poslední léta života jej trápila rakovina plic. Mezitím v roce 1961 vydal své knižní paměti s názvem Comédies chez Moliere. V poslední roli biskupa jej diváci mohli vidět půl roku po jeho smrti při premiéře filmu ZLATÝ SALAMANDR (La salamandre d’or, 1962). Zůstalo po něm 53 natočených filmů.