Amvrosij Bučma

Ambrož Bučma herec a režisér patřil mezi nejlepší sovětské ukrajinské herce. Byl ještě režisérem, pedagogem, veřejným činitelem a kdo ví ještě čím tenhle činorodý Ukrajinec byl.Nesmíme zapomenout, že byl „Národním umělcem SSSR“ od roku 1944 a ještě dvojnásobným držitelem „Stalinovy ceny“. Narodil se do železničářské rodiny. Od roku 1905 působil jako sborový zpěvák a „sváteční“ herec (hrálo se jen o volných dnech) pro herecké vystupování na jevišti "Ruské besedy“ ve Lvově. Od přírody byl vybaven dokonalým hudebním sluchem a obdařen velkým citem pro rytmus, takže ovládal hru na několik hudebních nástrojů. Byl výborným gymnastou a tanečníkem, nadaným kreslířem a maskérem a nápaditým improvizátor. Nelze se vůbec divit, že Bučma se brzy stává jedním z nejpopulárnějších herců Západo-ukrajinského divadla. Pozorováním a studiem způsobu hry starších kolegů (zejména E. A. Rubčakova a V. M. Jurčaka), bedlivým sledováním okolního světa ve spojení se zájmem o život lidí, to všechno hraje důležitou roli při formování jeho umělecké osobnosti. Po Velké říjnové revoluci se Ambrož Bučma stává jedním z prvních tvůrců nového ukrajinského sovětského divadla. V roce 1920 se podílel na vzniku divadla Ivana Franka ( ve Vinnicy a v roce 1926 v Kyjevě). V roce 1922-26, 1930-36 je hercem divadla "Berezig" (Kyjev a od r. 1933 - Charkovského divadla Tarase Ševčenka). Mezi nejlepší jeho role tohoto období patří: Higgins ( "Jimmy Higgins" podle stejnojmenné Sinclairovy hry), Jean ( "Jacquerie" od P.Mérimée) Gajdaj a Platon Krečet ( "Eskadra smrti" a "Platon Krečet od Kornejčuka), Ivan Kolomyjcev (" Prolog " kněz). V roce 1936 se vrátil do divadla Ivana Franka. Na jevišti tohoto divadla Ambrož Bučma vytváří vynikající scénické výstupy, které jsou vytvořeny v plné a velké dramatické síle: Terentij Puzir ( "Hospodář" od Karpenka-Kary), Mikola Zádorožnyj ( "Ukradené štěstí" od Franka), Ivan Kolomijcev ( "Poslední" Gorkij), Gajdaj, Platon Krečet a Makar Dubrava ( "Eskadra smrti", "Platon Krečet" a "Makar Dubrava od Kornejčuka). Hrál roli V. I. Lenina v Kornejčukově hře "Pravda" . Podle Bučmy v obrazu Lenina se odrážela nejen jeho láska k lidem, ale i blízkost k obyčejným lidem a víra v tvořivé síly mas. Studoval materiály, knihy, články, vzpomínky,prostě vše, co bylo věnováno Leninovy, aby jeho obraz vytvořil co nejvěrněji.Hledal a pátral, a nakonec vytvořil obraz lidového vůdce a odhalil vznik a vývoj leninské myšlenky. Bučmova, kreativita byla hnací sílou, která jej obrovsky posunovala k vnitřní pravdě, upřímnosti, ostrosti vidění světa v jeho sociální a psychologické hloubce. Velkou zkušenost, bohatství z pozorování a dojmů nabyl tím, že od raného dětství pracoval jako zemědělský dělník, přístavní dělník, zedník, atd.), a to vše určilo hlavní směr herecké práce.Poznal důvěrně život lidí, zejména v oblasti lidských emocí či umění. Bučma, píše se rok 1924 hraje poprvé ve filmu. Na jeho počáteční práci ve filmu je dobře vidět, jak ostře rozlišuje postavy v komediálních rolích v takzvaných agitačních filmech, jako byly např. "Vendetta", "McDonald", "Sen Tolstopučenkův " (všechny z roku 1924). Ve filmu "Noční vozka (1929) zahraje přerod Gordeje Jarosčuka starého kočího, který přes tvrdé osobní drama, pochopil nutnost revolučního boje. Silně dramatické postavy vytvořil Bučma i ve filmech "Nepokoření" (1945, Taras), "Tajný Agent" (1947, Lesčuk), "Ukradené štěstí" (1952, Mikola Zadorožnyj). Mistrovství v přeměně, hloubce a psychologických charakteristikách v sebeovládání a vysoké expresivitě to je typické pro Bučmovu hereckou práci. Vedl vzdělávací činnost v „Kyjevském institutu divadelního umění“ Karpenka-Kary (byl tam profesorem od roku 1940). Byl dvojnásobným držitelem „Stalinovy ceny“ (1941, 1949). Byl mu udělen „Leninův řád a jsou mu uděleny ještě tři další řády a medaile.