Albert Rémy

I když herec Albert Rémy hrál výhradně vedlejší role, jeho bohatá filmografie je pozoruhodnou přehlídkou desítek zásadních počinů francouzské kinematografie od doby těsně před válkou až do poloviny šedesátých let. Pocházel ze Sevres nedaleko Paříže a od dětství obdivoval velké světové malíře, po střední škole proto začal studovat na umělecké škole École des Beaux-Arts. Jeho ambice stát se slavným malířem se ovšem rozplynuly, začal pracovat jako výtvarník dekorací u cirkusu, později byl scénografem u divadla. Díky tomu, že se začal pohybovat mezi herci, získal cenné kontakty a již v roce 1938 byl osloven pro epizodní roli v existenciálním melodramatickém příběhu HOTEL DU NORD (1938). Větší herecké úkoly na něj pak čekaly za války, například ve filmu TVRDOHLAVCI (Goupi mains rouges, 1943), jako kostelník se objevil v psychologickém snímku DOUCE SE NEVRACÍ (Douce, 1943), který byl tehdy uveden i v našich kinech. Režisér tohoto filmu Claude Autant-Lara jej pak do stejné úlohy obsadil i ve filmu ĎÁBEL V TĚLE (Le diable au corps, 1947). Většími rolemi se mezitím zviditelnil v několika zásadních titulech vzniklých těsně po válce, jako byly Carného DĚTI RÁJE (Les enfants du paradis, 1945) nebo Zwobadův FRANÇOIS VILLON (1945). Se svou vizáží a pohledem plachých očí byl Albert Rémy ideálním představitelem dobráckých outsiderů, ve 40. a 50. letech točil několik filmů ročně a střídal různé žánry, kriminálky, komedie i historické filmy. Mihnul se ve slavných adaptacích neméně slavných literárních děl (ZVONÍK U MATKY BOŽÍ - Notre Dame de Paris, 1956; ZLOČIN A TREST - Le crime et le châtiment, 1956), větší příležitost dostal například od Henriho Decoina v kriminálce KDYŽ JE V PAŘÍŽI NOC (Razzia sur la chnouf, 1955). Mezitím začal Albert Rémy hrát také divadlo, vystupoval například v Théâtre Montparnasse nebo Théâtre de l'Atelier, hrál v moderních hrách jako Čekání do Godota nebo Vajíčko, exceloval ale i v osvědčené komediální klasice (Brouk v hlavě). Rémyho typickou polohu nejlépe dokládá Truffautův slavný film NIKDO MĚ NEMÁ RÁD (Les quatre cents coups, 1959), kde hrál slabošského otce hlavního hrdiny, jehož podvádí manželka. S Truffautem pak natočil ještě film STŘÍLEJTE NA PIANISTU (Tirez sur le pianiste, 1960), v němž ztvárnil Chico Saroyana, bratra hlavního hrdiny pronásledovaného gangstery. Vedlejší role počátkem 60. let odehrál také v několika kriminálkách Georgese Lautnera (SEDMÝ POROTCE - Le septieme juré, 1961), znovu hrál i v historických kostýmech, například v životopisném filmu LAFAYETTE (1960) v roli Ludvíka XVI. Opět jako otec titulní hrdinky (Jeanne Moreau) se objevil ve filmu MATA HARI (1964). V závěru své herecké kariéry hrál Albert Rémy i v několika mezinárodních koprodukčních projektech, například v režii Johna Frankenheimera (VLAK - The Train, 1964; GRAND PRIX, 1966). Nevyhnul se ani účasti v tehdy oblíbených povídkových filmech (SVĚTÁCI - Les bon vivants, 1965; NEJSTARŠÍ ŘEMESLO NA SVĚTĚ - Le plus vieux métier du monde, 1967), poslední větší roli dostal v kriminální komedii PRACHY A SMŮLA (Cent briques et des tuiles, 1965). Albert Rémy zemřel náhle na infarkt v lednu 1967 ve věku 51 let. Poslední fimy s ním přišly do kin až několik měsíců po jeho smrti (IDIOT V PAŘÍŽI - Un idiot a Paris, 1967).