Ilja Frez

Když se 2. září 1909 v historickém městě Roslavl narodil malý Ilja Abramovič Frez, nikoho ani nenapadlo, že právě přišel na svět jeden z budoucích významných režisérů a scénáristů sovětského filmu. Pochopitelně - vždyť většina těchto slov byla tehdy ještě víceméně neznámým pojmem. V Ruské říši vládl báťuška car a filmové umění si sotva "cucalo palec". Život v rodině lesníka Abrama Freze byl prostý a jednotvárný, otec pobýval celé dny venku a maminka se měla co ohánět, aby zvládla péči o početnou rodinu, která se skoro každý rok rozrůstala o nové dítě. Průkopníky do magického světa umění se přesto stal už Iljův nejstarší bratr, který proti otcově vůli vstoupil do židovského divadelního spolku GADIMA a také jedna jedna ze sester, nadaná tanečnice. Jako dvanáctiletý chlapec ztratil Ilja v jednom roce maminku a staršího bratra. Otec se brzy nato znovu oženil, naštěstí, podle Frezových vlastních vzpomínek, s velmi dobrosrdečnou a laskavou ženou, která byla Iljovi i jeho sourozencům vynikající novou maminkou. Právě ona jej podpořila, když se po bratrově vzoru rozhodl roku 1926 odejít do Moskvy a přihlásit se ke studiu na hereckém institutu. Štěstí ale mladému Iljovi nepřálo a na vysněnou GOSKINOŠKOLU přijat nebyl. Odešel tedy do Leningradu, kde rok bydlel u příbuzných a roku 1928 nastoupil na zdejší Divadelní institut A.N. Ostrovského. Roku 1932 zde úspěšně zakončil studia na herecké a roku 1935 i na režisérské fakultě. Už během školy se Ilja Frez zapojil do práce ve filmovém studiu, kde si jej ke spolupráci vyhlédlo duo významných režisérů - Grigorij Kozincev a Leonid Trauberg. Jako pomocný režisér se spolupodílel na vzniku jejich snímku "Odna", což byl jeden z prvních zvukových filmů v SSSR. V letech 1934-1938 pak s oběma umělci spolupracoval i při natáčení trilogie "Maxim", což bral jako vynikající profesní zkušenost. Po ukončení studia nastoupil do filmového studia LENINGRAD, kde získal místo druhého režiséra a natočil svůj první film - "Stancija Dalnaja". Na podzim roku 1941 prožil dramatickou evakuaci celého studia do Kazachstánu a k filmové tvorbě se vrátil až roku 1944 snímkem "Zoja" - opět jako druhý režisér. Po válce se nadanému Frezovi konečně blýsklo na lepší časy a dostal se k vytoužené samostatné práci - jeho debutním filmem se stal r. 1945 snímek "Slon a švihadlo" s malou Nataškou Zaščipinou v hlavní roli. S toutéž holčičkou, v té době už opravdovou dětskou hvězdičkou, natáčí Frez o tři roky později i proslulou "Pervoklasnicu" - čili "Odvážnou školačku". Následují další filmy, zaměřené hlavně na děti a mladé diváky - dva snímky, zabývající se osudy pionýra Vasky Trubačova (r.1955 a 1957), Zrzek (1960), Žlutý kufřík (1971),Státní cenou ověnčený Podivín z 5.B (1972), To jsme neprobírali (1975), v němž se znovu setkal s N. Zaščipinou, těď už pochopitelně v dospělé roli a mnohé další. K mnoha svým filmům si Ilja Frez sám psal scénáře a jeho dílem je i dětská knížka " Naš zavod" z roku 1949. V roce 1989 je Ilja Frez u příležitosti svých 80, narozenin jmenován Zasloužilým umělcem Sovětského svazu a 22. června 1994 umírá. Ke stému výročí Frezova narození vznikl roku 2009 na ruském televizním kanále KULTURA dokumentární film, zabývající se životem a tvorbou tohoto významného umělce. Hrob Ilji Freze se nachází na starobylém moskevském pohřebišti - Kuncevském hřbitově, místě posledního odpočinku mnoha význačných osobností ruského sportu, politiky, vědy i kultury.