Milica Kolofíková

Dnes již téměř zapomenutá herečka, jejíž exotické křestní jméno Milica zřejmě poukazuje na jugoslávské předky. Dostupné informace však nic bližšího o jejím původu či dětství nevypovídají, známé je pouze místo a datum jejího narození. V těžkém válečném roce 1944 mladá dívka absolvovala Státní konzervatoř v Praze a poté krátce hostovala v kladenském Městském divadle. Koncem 40. a začátkem 50. let se Milica objevila hned v několika pražských divadlech - jevištní role jí nabídlo Divadlo D 46, Divadlo státního filmu a Vesnické divadlo. V roce 1947 si ji vyhlédl režisér Jiří Weiss a v jeho dodnes vysoce hodnoceném dramatu Uloupená hranice ztvárnila jednu z hlavních rolí - Annu-Marii, dívku ze smíšené česko-německé rodiny, žijící v Sudetech. O rok později si zahrála v krimisnímku Případ Z-8 a opět to byla jedna ze stěžejních rolí. Filmografii konce 40. let uzavřela Kolofíková postavou nebojácné šprýmařky Věry v lehce feministické komedii Vzbouření na vsi (1949) a vesnické dívky Tonči v dramatu Zvony z rákosu (1950). Poté se na několik let umělecky odmlčela a teprve koncem 60. let se k filmování vrátila, ovšem pouze epizodními rolemi - Odvážná slečna (1969), Svatá hříšnice (1970) nebo Zlatá svatba (1972). V témže roce se mihla miniroličkou v klasickém seriálu Byli jednou dva písaři a vedle půvabné Magdy Vášáryové (v roli Marušky Kudeříkové) si zahrála polskou vězeňkyni Wandu ve válečném dramatu ... a pozdravuji vlaštovky! V letech sedmdesátých jsme tuto - již paní středních let - mohli vidět v kultovních Chalupářích (1975) a zřejmě nejsnáze si ji vybavíme jako hodnou šatnářku, hrající si s odloženým batoletem v často reprízované komedii Což takhle dát si špenát (1977). S filmovou tvorbou se Milica Kolofíková rozloučila coby sedmdesátiletá babička v pohádce O prolhaném království (1992). Její další osudy nejsou známy, nicméně je možné, že v těchto dnech oslavila požehnaný věk 93 let... Možná se mezi čtenáři najde někdo s bližšími informacemi, za které děkujeme.