Milena Dvorská

Přestože se herečka Milena Dvorská prosadila jako významná divadelní herečka a známe ji z desítek televizních a filmových rolí, v paměti českých diváků zůstává především díky své první a nejslavnější roli princezny Marušky z legendární filmové pohádky BYL JEDNOU JEDEN KRÁL (1954). Milena Dvorská se narodila v září 1938 v Prostějově do rodiny úředníka a švadleny. Již jako dítě hrála s ochotníky a v divadle se objevovala i jako návštěvnice, nicméně její touhou byla práce zdravotní sestry a po dokončení měšťanky začala studovat na zdravotní škole. V patnácti letech ale proběhlo náhodné osudové setkání s Janem Werichem, který v Prostějově vystupoval s estrádním programem. Werich si nedlouho poté na Dvorskou vzpomněl, když režisér Bořivoj Zeman hledal představitelku princezny Marušky do již zmíněné pohádky. Velký úspěch pohádky BYL JEDNOU JEDEN KRÁL (1954) vyplýval mimo jiné i z přirozeného hereckého projevu a dívčího půvabu Mileny Dvorské (i když sama herečka na svůj první výstup ve filmu vzpomínala spíše s ironickou skepsí). Vzápětí dostala další velkou roli v komedii ANDĚL NA HORÁCH (1955), kde stanula po boku Jaroslava Marvana; tady její postava mladé emancipované dívky vhodně zapadala do obecně platného kontextu budovatelských filmů té doby. Během natáčení tohoto filmu se Dvorská seznámila s další osobností českého filmu a divadla, Vlastou Fabianovou, která jí pomohla připravit se na přijímací zkoušky ke studiu herectví. Velké dívčí role v úspěšných filmech nasměrovaly Milenu Dvorskou na DAMU, kde vystudovala herectví (1960). Mezitím ještě účinkovala v dnes již zapomenutém filmu ZAPOMENUTÉ DĚLO (1958). Po dokončení divadelní fakulty nastoupila Milena Dvorská do Divadla E. F. Buriana (1960), kde s přestávkou působila třicet let. Přestávku představovaly dva významné roky v Divadle Za branou (1970-1972); v dlouholeté herecké dráze to byla sice jen epizoda, ale Dvorská na krátkou dobu strávenou pod vedením Otomara Krejči vzpomínala ráda a s úctou. Krejču a jeho manželku Marii Tomášovou ostatně do konce života uváděla jako své profesní vzory. Z jejích divadelních rolí vyniká poměrně početná participace v ruské klasice (Jegor Bulyčov, Tři sestry, Racek, Ach, ten Platonov), zaznamenáníhodné kreace ale předvedla i v dalších hrách moderních autorů i zahraničních klasiků (Král Lear, Sen noci svatojánské, R.U.R, Žebrácká opera, Meteor). Dvakrát získala cenu Českého literárního fondu, a sice za svá vystoupení v představeních Špinavé ruce a Racek. Přestože vstup Mileny Dvorské do povědomí českých diváků proběhl na filmovém plátně, po dokončení DAMU se věnovala především divadlu a její filmografie 60. let je poměrně chudá. V historickém filmu POSLEDNÍ RŮŽE OD CASANOVY (1966) hrála postavu hraběnky Valerie, za zmínku pak stojí její úloha vedoucí pošty v hořké komedii NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA (1968). V dekádě sedmdesátých let se její filmografie začala rozrůstat o postavy obětavých maminek, ve většině případů jde ale o dnes již zapomenuté filmy (KAPITÁN KORDA, 1970; LÁSKA, 1973; ANNA, SESTRA JANY, 1975; ODYSSEUS A HVĚZDY, 1976). Do této kategorie spadá i její postava královny v dodnes oblíbené pohádce JAK SE BUDÍ PRINCEZNY (1977). Během sedmdesátých let se Milena Dvorská stala i vyhledávanou herečkou v televizních seriálech, opět jako maminka se objevila v pohádkových příbězích PAN TAU (1970), výraznou kreaci předvedla i v jedné epizodě seriálu TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1975), znovu matku jednoho z hlavních mladých hrdinů hrála ve ZKOUŠKÁCH Z DOSPĚLOSTI (1979). Oproti dekádě 60. let hrála v sedmdesátých letech podstatně častěji a její filmografie se začala rozrůstat o několik titulů ročně. Milena Dvorská inklinovala především k charakternímu herectví, v jejích výstupech před kamerou ale figurují i výrazné role v legendárních komediích JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ SPÍCÍ (1983) nebo VESNIČKO MÁ, STŘEDISKOVÁ (1985), i když i v těchto případech šlo znovu o postavy matek. Tento typ úloh ji neminul ani v dalších seriálech, značně ovšem poplatných době (CHLAPCI A CHLAPI, 1988; RODÁCI, 1988). Zajímavou příležitost dostala jako životem unavená Milena ve filmu CORPUS DELICTI (1991), opět pak zopakovala úlohy matek hlavních hrdinů, tentokrát ale již ve výraznější psychologické poloze (HOLČIČKY NA ŽIVOT A NA SMRT, 1996; KAMENNÝ MOST, 1996). Za druhý jmenovaný film byla nominována na cenu Českého lva. Po zániku Divadla E. F. Buriana Milena Dvorská s chutí přijala nabídku k hostování v obnoveném Divadle Za branou, kde hrála například v historickém dramatu Dialogy karmelitek. Několik dalších roků byla bez stálého angažmá, až koncem 90. let začala pravidelně hostovat v Divadle Na Fidlovačce (Šumař na střeše, Fidlovačka), účinkovala také v zájezdových představeních Divadelní společnosti Háta (Klíče na neděli). Četnost vstupů před filmovou kameru Milena Dvorská výrazně omezila, ale mohli jsme si ji připomenout například v pohádkách Z PEKLA ŠTĚSTÍ (1999) a Z PEKLA ŠTĚSTÍ 2 (2001), kde opět přijala roli matky hlavního hrdiny. Častěji účinkovala v televizi, kromě několika zdařilých filmů z produkce České televize hrála také v seriálech komerčních televizí (ULICE, 2005; LETIŠTĚ, 2006). Definitivně naposledy se připomněla divákům postavou kuchařky v historicko-dobrodružném snímku AŤ ŽIJÍ RYTÍŘI (2009). Významnou položku v práci Mileny Dvorské tvořil také dabing, slyšet jsme ji mohli v řadě dnes již legendárních zahraničních filmů, jejím hlasem promlouvala například italská hvězda Claudia Cardinale. V neposlední řadě je na místě připomenout také její práci pro rozhlas, kde našla uplatnění v řadě inscenací. Milena Dvorská byla od roku 1972 provdaná za Josefa Trojana, s nímž měla dvě děti. Ačkoli byla Milena Dvorská vynikajicí herečkou a především v divadle protagonistkou výrazných dramatických rolí, v posledních letech se v médiích objevovala převážně díky svému vztahu s dcerou Lucií, kterou neviděla bezmála dvacet let. Problematický soukromý život je zachycen také v její vzpomínkové knize MILENA DVORSKÁ: VYPRÁVĚNÍ O ŽIVOTĚ (2006). Milena Dvorská zemřela nečekaně a náhle 22. prosince 2009 ve věku 71 let.