Třicet případů majora Zemana

V bouřlivém roce 1947, kdy ještě panuje poválečný zmatek a ne všichni konfidenti a kolaboranti jsou pochytáni, je jeden z nich, Polák Lipinski při běžné kontrole ve vlaku vážně postřelen. Těsně před smrtí prozradí majoru Kalinovi důležité informace. Neuvěřitelná podoba se strážmistrem Zemanem a ony tajné informace zemřelého přivedou nadřízené k riskantnímu nápadu nastrčit Honzu Zemana jako polského agenta. Poznávacím znamením těchto bývalých nacistických přisluhovačů byl přívěsek ve tvaru kříže s počty rubínů podle zásluh a důležitosti. Lipinski-Zeman jich měl rovných jedenáct, jeho spojka Mauer osm a kasař Kleiber, nyní majitel pohřebního ústavu jen šest. Major Kalina si při fingovaném výslechu bývalého esesáka Haukwitze potvrdil "Lipinského" totožnost a spolu se Zemanem i poručíkem Hradcem spustili nebezpečnou akci. V brněnském bankovním domě "udělali" Kleiber se Zemanem kasu a mazaný zloděj navrhl, aby se o peníze podělili hlavně oni dva. S lupem ale odjeli všichni tři do nedalekého kláštera, kde jim velmi ochotně pomohl zdejší opat. Také on nechal do rakve naložit církevní zlato, určené k převozu do Německa. Přiblížila se doba k ilegálnímu opuštění republiky, na který čekali u "pašeráka" Hradce v opuštěném zámečku, pochopitelně pod neustálou kontrolou kriminálky. Těsně před odjezdem zjistil Kleiber, že Lipinski je nastrčený, poté zjistil Mauer, že ho druzí kolegové "okradli" a kasaře utopil. Málem zabil i Zemana, ale to už do zámečku vtrhla vojenská posila, ozbrojeného agenta zlikvidoval Kalina a peníze i zlato bylo zabaveno.