Něco z Alenky

Ve svém prvním celovečerním kombinovaném filmu vyrobeném ve švýcarské produkci Něco z Alenky se Jan Švankmajer vrací ke dvěma zdrojům své surrealistické poetiky - ke Carrollově knize Alenka v říši divů, a také k východiskům vlastní tvorby. Již název napovídá, že nepůjde o běžnou adaptaci, že se autor inspiruje jen některými motivy z předlohy. Především totiž projektuje své vlastní snové pocity, zážitky, stavy a vzpomínky z dětství a zapojuje je do Alenčina příběhu ("Chtěl jsem poukázat na sen jako na realitu," řekl v jednom z rozhovorů). Přitom využívá zvláštního zcizavacího efektu, jako by chtěl diváka ujistit o neurčitelnosti hranic skutečného světa a "reálného" neskutečna fantazie: holčička coby interpretka s osobitou dikcí komentuje děj příběhu -- transponovaný zážitek z četby. - Film znamená pro Švankmajera také návrat k některým vlastním motivům (Žvahlav, Do pivnice); zejména pokud jde o princip a mechanismus snu, prezentací dětské imaginace a její nepozorovatelný přechod v reálné děje. Představuje esenci nápadů, triků a výtvarných prvků z jeho předcházejících děl. Znovu se tu objevují například originální loutky a objekty animované v reálu. - Omšelost věcí jakoby půjčených z vetešnického krámu podtrhuje atmosféru neskutečnosti a bizarnosti. To vše se spojuje s nejrůznějšími nonsensy výtvarnými, významovými i "reálnými", vycházejícími z princ.pu absurdní grotesky a černého humoru, které ovšem mají svůj předobraz ve skutečnosti. Tvůrcova osvobozená imaginace směřuje jednoznačně k osvobození imaginace diváka, - Film získal Cenu za dlouhý film na 27. Mezinárodích dnech animovaného filmu v Annecy 1989. Autor/Zdroj: /Filmový přehled