Řím, otevřené město

Snímek považovaný za „první evropské poválečné mistrovské dílo“ a výherce Ceny za nejlepší film na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 1946 zahájil epochu italského neorealismu. Byl natočen v římských ulicích během prvních týdnů osvobozování spojenci a ve vedlejších rolích si zahrálo i několik neherců. Blízkost skutečným událostem ale není zdaleka jedinou kvalitou Rosselliniho fascinujícího díla. Snímek se stal mezníkem v poválečné kinematografii především pro syrové vyjádření emocí, které tehdy hýbaly celým městem, a také díky režisérově neomylnému citu, s nímž se mu podařilo spojit na plátně jemný humor s otřesným násilím, které se před ním odehrávalo. Dokázal rovněž obohatit dokumentární styl odvážnými melodramatickými prvky. Roberto Rossellini do svého filmu obsadil tehdejší hvězdu Annu Magnaniovou jako zuboženou nastávající matku a Alda Fabrizia jako kněze, jehož vírou otřesou činy německých vojsk, jež v průběhu druhé světové války okupovala jeho rodnou zemi. Kino AERO