Velká žranice

O Velké žranici si můžete myslet dobré nebo špatné, můžete ji taky úplně zavrhnout, což činí mnoho lidí. Ale jednu jistotu máte - na tenhle film nezapomenete. A už to je jeho velké plus. I když ho uvidíte jenom jednou, ještě po letech se přistihnete, že o něm sem tam přemýšlíte. Možná je to o tom, že jsem pochopil to prvoplánové, co se dělo na plátně, ale zůstalo mi ukryto hlubší umělecké poselství. A nebo jsem to pochopil do důsledku. A proto dávám 10.

Jééééééééé, chtěl bych být u té žranice. Ale jako film mne to zase tak nebralo. Nijak zvláště jsem se nebavil pro zdlouhavé sekvence, kde se nic nedělo a že jich bylo dost. Ovšem také měl filmek své světlé okamžiky, ponejvíce asi herce. 2012090712252/12400

4 muži se sejdou ve starém domě s cílem užrat se k smrti. A tak žerou a žerou. Později se k nim přidají nějaké ženy a tak žerou a souloží. A tohle trvá přes dvě hodiny. Díky nemám chuť.

Dějové schéma je podobné jako u 120 dnů Sodomy od markýze de Sade: několik přátel se společně uzavře v odloučeném domě, kde se oddávají orgiím. Pouze (a to je rozhodující) zde na rozdíl od nesmrtelného veledíla božského markýze chybějí ty zářivé filosofické sentence. Takže se zpočátku docela dobře bavíte, ale s čím dál větší délkou nakonec přijdete na to, že je to všechno zbytečně zdlouhavé, nudné a vlastně nezajímavé. A začínáte si připadat, že sledujete nějakou nechvalně známou obdobu reality show. Takže dostanete zničehonic taky "hrozný" hlad jako ti chudí v Bombaji a samou nudou byste se rádi rovněž přežrali k smrti. Ubohá napodobenina Buňuelova stylu vyprávění.