Vtáčkovia, siroty a blázni

„Rozumní lidé“ se v minulosti navzájem povraždili a v podivně zdevastované, válčící, znásilňující a zároveň kýčovitě hrdopyšné krajině po nich zůstali tři sirotci. Yorick, prý potomek Milana Rastislava Štefánika, fotograf Andrej, jehož rodiče mají na svědomí Židé, a Židovka Marta, jejíž rodiče zahynuli v Polsku. Trio inscenuje své divoké hry a surreálné živé obrazy a prožívá naplno svou nezávislou existenci dětí bez domova a závazků. Ani oni tři se však neubrání hlubinné lidské přirozenosti – citu, pudu, lásce a poté i žárlivosti, závisti, nenávisti a krutosti… Vtáčkovia, siroty a blázni tvoří druhou část volné Jakubiskovy trilogie, k níž patří ještě filmy Zbehovia a pútnici (1968) a Dovidenia v pekle, priatelia (1970, 1990). Všechny byly nepochybně inspirovány svobodomyslnou atmosférou 60. let, která se ovšem v socialistickém Československu tvrdě střetla s okupací země vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Jakubiskovy apokalyptické vize násilí a animální krvelačnosti představují vznícenou reakci na bezpráví, kterého se zemi dostalo. Zároveň předkládají vzpurnou i skeptickou osobní zpověď z iluzí o tom, kde hledat pevný bod lidské existence. Klíčovým prvkem filmu je jeho sršící vizualita, vycházející nejen z režisérovy surrealistické fantazie a hravosti, ale také ze schopnosti kameramana Igora Luthera gejzíry obrazů a nápadů živě a dynamicky nasnímat. Přemíra obrazových atrakcí, excentrických hereckých akcí a naléhavého hudebního doprovodu může někoho až zahltit. Exaltovanost a spasitelství biblických rozměrů se tu střídá s rouhačstvím, studentskou recesí, happeningem, a ten zase se stupňovanou morbiditou a prohlubujícím se nihilismem. Ústřední trio si zahráli Jiří Sýkora, znovu v roli bohémského cynika, jehož přemůže vlastní osud, Magda Vášáryová jako křehká múza i erotický symbol a Philippe Avron jako čistá duše zadržující fotoaparátem aspoň na vteřinu plynutí času. Jan Lukeš Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017