Ze světa lesních samot

"Ze světa lesních samot". O Klostermannově stejnojmenném díle napsal kdysi prezident Masaryk: "Klostermann pozoruje netoliko přírodu, nýbrž i lidi a cítí krásu netoliko Šumavy, nýbrž i těch šumavských lidí. Před vámi vyrůstá obraz těch lesů, jejich krás a práce, ke které drsnotou svou lidi nutí, poznáte ty různé vrstvy lidí, drvoštěpy, pytláky..." Tímto malým ohlédnutím T.G.M. si připomeneme film režiséra Krňaského, který si zašel pro přírodní divokou krásu Šumavy pěkně daleko, až na Podkarpatsko a kameraman Vích z jejich obrazových záběrů vytvořil nejcennější část filmu. V ději se srážejí pytlácké vášně s povinnostmi strážců zákona, přírodně nezkrotná láska dětí tohoto kraje se záletnictvím citově povrchního floutka, cizoložný hřích ženy jinak dobré a hodné, ale v jednom okamžiku na chvíli smyslově zmámené, s vědomím viny a pokání. Je toho na jeden film zdánlivě mnoho, takže se děj místy tříští, ale zdálo se, že to režisérovi bylo málo, takže natahoval některé scény do únavnosti. Ve filmu se objevily nové herecké tváře. Temperamentu a zjevu Blanky Waleské by tenkrát slušela role více dovádivá. Marlis Ginalská si zaměňovala film za divadelní jeviště. Stará Emilie Sedláčková se už o soud o svém dobrém výkonu nemusela zajímat: nedohrála, zemřela za filmování. Z mužů herecky nejvíc vyrostla postava drsného hajného Alexandra Třebovského, nejlepším zhodnocemím jeho výkonu bylo, že byl pravým opakem Karla Máchy-Kuče, jako adjunkta. Pokud měl ve filmu "nařízeno" hrát protivného hejska, pak se mu to dokonale podařilo a bylo zbytečné už víc se divákům znechucovat v "polonahé" scéně malomocně tvarohového bílého těla bez kouska pořádného svalstva - opravdu, ani prvorepublikový divák otrlý všelijakými filmovými nesmysly, si ani ve snu takto nepředstavoval lesáka šumavských hvozdů, svůdce rozmařilých paniček a jadrných děvčat z hájenek. To pytlák Lujzl v podání Vladimíra Borského byl přece jenom jiný chlapík, ale mezi námi, také nic moc...Hudbu k filmu složil E.F.Burian.