Za dva groše naděje

Film patří mezi tvůrčí plody neorealismu, který má mezní význam pro italskou i světovou kinematografii. Film Za dva groše naděje je příběhem dvou mladých venkovanů – Carmely a jejího milého Antonia. Ten po vojenské prezenční službě marně hledá trvalé zaměstnání ve svém rodném městečku, aby uživil matku, dvě sestry a mohl si Carmelu vzít. Dívce navíc chybí nezbytný souhlas rodičů. Režisér Castellani pojal téma jako veselohru, zároveň se ale pokusil o hlubší rozbor existenčních podmínek obyvatel jižní Itálie. Svůj film natočil v autentickém prostředí neapolského kraje za účasti neherců. Pravdivost, optimismus i umělecké ztvárnění díla byly příčinou velkého úspěchu u nejširších vrstev v Itálii a přinesly filmu i mezinárodní uznání. Na filmovém festivalu v Cannes v roce 1952 byl odměněn nejvyšším uznáním. Velkou cenou. Zdroj: Týdeník ČST 48/1980, str. 6