Filosofka Mája

"Filosofka Mája". Scénář filmu byl věrně zpracován podle románu a zachytil pečlivě jeho nejpodstatnější část - totiž to, že se v něm vůbec nic neděje. Byly doby, kdy se brojilo proti zfilmování populáních románů známých spisovatelů. Byly to vcelku výtky oprávněné, ale tehdy se aspoň filmovaly věci dobrých lidových autorů. Ale co říci o o románových skladbách takového pana Viléma Neubauera. Vůbec by nazáleželo na tom, kdyby se tehdy zfilmovala kniha málo známého autora nebo spisovatele, neuznávaného oficiální kritikou. Vždyť většina amerických filmů se točila podle magazínových románů. Ale v těch byla vždy akce, kdežto v knihách Viéma Neubauera byla jen záplava slov, seřaděných v určitém pořádku za sebou, které neskýtaly podklad pro filmové libreto. Mladý továrník se seznámí s dvěma posluchačkami filosofie, z nichž jedna si doslova libuje ve filosofii zla a druhá ve filosofii dobra. Stane se společníkem otce té druhé a chce ho zničit, když se dozví, že před lety zničil jeho otce. Pak se ukáže, že to není pravda, zlá filosofka se ukáže v celé ohyzdnosti a končí se to ovšem zasnoubením. Mluvit o nějaké režii (Oldřich Kmínek) u tohoto snímku by ani nebylo na místě, neboť v něm nebylo co režírovat. Diváci tehdy viděli určitý pořádek a systém, podle něhož režisér spojoval scény a řadil k sobě herce. Nebylo nikde vidět žádnou příliš hrubou režisérskou chybu, ale nebylo také vůbec vidět režiséra, neboť se musel zcela podřídit duchu románu, pokud se o něm vůbec dalo mluvit. Herci, až na Václava Normana, byli vzornými představiteli Neubauerových osob, byli právě tak bez krve a bez života, a pokud některý si zasloužil být zvlášť jmenován, pak to byla slečna Janoušková (Anita Janová), která v tomto snímku ještě překonala svůj výkon z filmu "Životem je vedla láska". Svědčilo to o naprosté nemohoucnosti veliké části našich tehdejších filmařů, když jí stále dávali hlavní role, ačkoliv neměla pro hru ve filmu nejmenších předpokladů. V malé úloze byl k vidění p. Schimbera, který jako jediný prý měl skutečně fotogenickou tvář, tudíž měl jakési nepsané právo na větší a význačnější role. Takže: při premiéře filmu byla nejzajímavější částí přestávka, v níž se dostavili na podium všichni herci a byli poděleni kyticemi. Tak to bylo výborně zrežírováno a zvláštní pozorností na sebe upoutal sám Vilém Neubauer, který si přišel pro ovace nejen jako autor, ale i jako herec, neboť měl ve svém filmu malou úložku. Budiž mu to odpuštěno. Světlou stránkou filmu byla fotografie Josefa Brabce, skvělá v exteriérech.