Hranice

V době svých posledních prázdnin, strávených v rodném domě, prožije mladý žurnalista Zenon Ziembiewicz milostný románek s Justynou, dcerou matčiny kuchařky. Poté odjíždí do Paříže, odkud se po roce vrací nejenom s čerstvým titulem doktora politických věd, ale i s se svojí novou známostí Elżbietou Bieckou, se kterou se také krátce nato ožení. Štěstí mu přeje - stává se hlavním redaktorem místních novin a současně s tím i starostou města. Přestože je ženatý, nadále udržuje milenecký vztah i s Justýnou, kterou přivede do jiného stavu. Na jeho nátlak dívka podstupuje potrat, což je posléze příčinou jejích těžkých depresí - zvláště poté, co svoje děcko porodí i Elżbieta. Zenonovi se však přestává dařit, jeho plány na rozsáhlou hospodářskou reformu ztroskotaly a hrozí mu úpadek. Ani Justynin stav se nelepší a jednoho dne dosáhne její zoufalství vrcholu. Svého bývalého milence zastřelí a sama se pokusí skokem z okna spáchat sebevraždu. Zůstane ale naživu a s lehkým zraněním putuje do vězení. K údivu všech jí Elżbieta, která o manželově nevěře dobře věděla, zaplatí dobrého advokáta a ještě před počátkem soudního přelíčení i se svým malým synkem navždy opouští Polsko. Na rozdíl od první filmové verze z roku 1938 se režisér J. Rybkowski a scénárista J. Hen knižní předlohy (stejnojmenný román Zofie Nałkowské) drželi jenom v hrubých obrysech, takže děj jejich filmu se od originálního textu v mnohém liší - je posunutý do meziválečné éry první poloviny 2O. století a má i jiné zakončení.