Lidice

Bezprostředně poté, co českoslovenští výsadkáři vyslaní z Velké Británie splnili dne 27. května 1942 svůj úkol a uskutečnili atentát na nejvyššího představitele německé okupační moci v Protektorátu Čechy a Morava, Reinharda Heydricha, rozpoutali okupanti horečnaté pátrání po pachatelích. I přesto, že stopy vedoucí ke středočeské vesnici Lidice byly mylné, rozhodli se nacisté uskutečnit v českých podmínkách dosud bezprecedentní odvetnou akci za Heydrichovu smrt. Dne 10. června 1942 byli všichni dospělí lidičtí muži na místě popraveni, ženy byly zatčeny a uvězněny v koncentračních táborech a většina dětí byla transportem převezena do okupovaného Polska a později zavražděna poblíž obce Chełmno. Lidice byly následně vypáleny a srovnány se zemí tak, aby po nich nezbyla v krajině žádná památka. Exemplárnost akce vyvolala záhy vlnu odporu po celém světě. Po válce byly postaveny nové Lidice a na místě vyhlazené obce byl zřízen památník. Přesto však dobová vzpomínková kultura ovlivněná historickou politikou komunistického režimu překrucovala památku Lidic podle aktuálních politických potřeb a vyhlazení Lidic čekalo na své objektivnější zhodnocení. Tématu se téměř dvacet let po válce chopil režisér armádního studia Pavel Háša (1929–2009), který využil částečného ideologického uvolnění v 60. letech a pustil se do dokumentaristicky podrobného zpracování. Do filmu použil části originálního materiálu natočeného nacisty během ničení Lidic, které doplnil řadou dalších historicky cenných archivních záběrů. Vedle toho pracoval i s prameny písemné povahy, které se vztahovaly k lidické tragédii. Ve filmu vystupuje také několik pamětníků lidické tragédie. Pro své investigativní cíle, pečlivou práci s historickými prameny a citlivé režijní podání emocemi přetíženého tématu zůstává Hášův film dodnes platným svědectvím o lidické tragédii. VHÚ Praha