Jiří Šust

Jméno Jiřího Šusta je dnes jen málo známé, ale jeho hudební motivy z filmů Jiřího Menzela jsou dodnes velmi blízké miliónům českých diváků. Pocházel z Prahy a od dětství hrál na klavír, později připojil i hru na hoboj. Kázeňské přestupky a nechuť ke standardnímu vzdělání jej nakonec přivedly do Moskvy, kde jeho otec působil v diplomatických službách. V Sovětském svazu studoval Jiří Šust skladbu a hru na klavír na Moskevské konzervatoři, po návratu do Prahy pokračoval ve studiích skladby u Jaroslava Řídkého a Aloise Háby. Již jako student doprovázel na klavír slavnou zpěvačku Mílu Spazierovou-Hezkou. Ta jej také doporučila producentům reklamních filmů firmy Baťa, pro něž začal komponovat, slibnou kariéru ale přerušila druhá světová válka, během níž se Jiří Šust zapojil do protifašistického odboje, po osvobození se vrátil k práci skladatele. Znovu působil ve Zlíně a složil hudbu k několika krátkým filmům Bořivoje Zemana, za svůj podíl na krátkometrážním snímku Vánoční sen byl oceněn na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Se Zemanem pracoval Jiří Šust i na svých prvních hudebních doprovodech k celovečerním filmům (MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI, 1946; NEVÍTE O BYTĚ?, 1947), následně často spolupracoval s režisérem Jiřím Krejčíkem (TÝDEN V TICHÉM DOMĚ, 1947; MORÁLKA PANÍ DULSKÉ, 1958). Kromě filmové hudby komponoval Jiří Šust také vokální a komorní skladby, psal i písně pro pionýrské a mládežnické pěvecké soubory, v jeho práci pro film můžeme zaznamenat i několik budovatelských snímků. Od roku 1953 byl Šust hudebním dramaturgem Armádního filmu, což vysvětluje četnost jeho příspěvků ke krátkým dokumentům s vojenskou a politickou tématikou, často skládal také pro filmy Ivo Tomana. S Jiřím Menzelem se Jiří Šust setkal poprvé při práci na povídkovém filmu PERLIČKY NA DNĚ (1965) a následně složil hudbu pro dalších dvanáct Menzelových filmů. Šustova hudba z oscarových OSTŘE SLEDOVANÝCH VLAKŮ (1966) byla dokonce vydána v USA na gramofonových deskách. Nadčasové kvality většiny Menzelových filmů vedou v důsledku k tomu, že diváci Šustovu hudbu velmi dobře znají (ROZMARNÉ LÉTO, 1967; NA SAMOTĚ U LESA, 1976; POSTŘIŽINY, 1980; SLAVNOSTI SNĚŽENEK, 1983; VESNIČKO MÁ, STŘEDISKOVÁ, 1985). I nadále ale v Šustově filmografii můžeme najít řadu celovečerních snímků i krátkých dokumentů, který byly politickými zakázkami, na druhou stranu svou poetickou hudbou vybavil například dodnes populární televizní seriál BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI (1971). Jiří Šust pracoval až do doby krátce před smrtí a jeho posledními počiny byla hudba k parodii KRVAVÝ ROMÁN (1993) a k filmu HRAD Z PÍSKU (1994). Zemřel krátce po premiéře tohoto filmu 30. dubna 1995 ve věku 75 let.