Povodeň

Úmorný slejvák neúnavně plnil okapy, svodové roury chrlily vodu do ulic a kanály už ji nestačily pobrat. A pak se i potoky a řeky vylily z koryt a ničivý živel bral s sebou vše, co mu stálo v cestě. Paní Gabriela v teple a suchu svého velkého bytu nedaleko Prahy zděšeně zírala na povodňové zpravodajství, na neštěstí těch, kteří během pár hodin přišli o všechno. Rozhodla se pomoct. Rozhodla se nabídnout ubytování opuštěné starší ženě, která ztratila střechu nad hlavou... Druhý den přicestovala paní Věra jenom s taškou osobních věcí, které stačila zachránit z vytopeného karlínského bytu. Jenže i tahle žena možná hledala něco jiného než střechu nad hlavou. Ono vůbec všechno bylo trochu jinak, jak postupně vyšlo najevo. V každém případě však tahle situace nabídla oběma ženám šanci vyřešit své životy, které už se chýlily ke sklonku... Tak nějak začíná příběh s tajemstvím a spoustou otazníků, příběh dvou stárnoucích, opuštěných žen, které svedla dohromady velká voda. Ale není to zdaleka jen příběh o povodních, jde ještě o víc: o lidskou samotu, o naději, o důvěru, o přátelství, o šanci, zkrátka o dva životy, jejichž finále by mohlo být docela jiné.