Život a dílo skladatele Foltýna

Tragický osud člověka posedlého vášní umělecky tvořit. Nedostává se mu talentu ani vzdělání, dopouští se krádeže hudebních motivů, jen aby splnil to, co si jako sedmnáctiletý předsevzal - složit operu. To je příběh nedokončeného posledního díla Karla Čapka. Sedm postav podává subjektivní svědectví o tom, kdo byl hudební skladatel Bedřich Foltýn. Od citově sympatických svědectví pokračuje tato škála až k naprostému odhalení jeho podvodnosti, šarlatánství a nečestnosti. Čapkův mistrovský portrét však zároveň zahrnuje i hluboce lidské pochopení hrdiny a jeho touhu stvořit něco krásného. To činí z Foltýna jednu z nejzajímavějších a v dobrém smyslu nejvíce rozporuplných postav moderní literatury. Čapkův Foltýn je z rodu věčných znovu se vracejících dramatických námětů o konfliktu talentu s netalentem, profesionality s diletantismem, povolanosti s parazitismem všeho druhu. Není divu, že se takové téma vrací, že je stále aktuální, třebaže se s objevením Amadea stalo dokonce tématem patřičně módním. Čapkova nedokončená próza jako by příznačně vyjadřovala i věčnou nedokončenost tohoto sváru a také mnohoznačnost jeho pohledů a chápání, což ostatně naplno využívá i televizní scenář Františka Pavlíčka. Viktor Preiss, představitel titulního hrdiny, před televizní premiérou na počátku roku 1993 řekl: "Herec mívá tendenci svou figuru obhájit, dělat jí alibi, zázemí k plnému pochopení. Snažíme se s režisérem Pavlem Hášou, aby Foltýna divák třeba i politoval, přestože Foltýn podniká snad až sisyfovskou práci - od úplatků až po skutečné kumštýřské snažení."