Gepard

Bouřlivá léta 1860-1861. Garibaldiho tisícovka věrných dobývá Království obojí Sicílie a stárnoucí kníže ze Saliny (Burt Lancaster) se všemožně snaží vyrovnat s tím, že jeho generace tygrů a gepardů je neodvratně nahrazována generací vlků a hyen. Jak sám Visconti přiznával, jeho vztah k literatuře byl jednou z esencí při formování jeho osobitého způsobu vyprávění. Visconti se ve většině svých filmů literaturou nejen inspiruje, ale snaží se najít prostředky, kterými by nejlépe převedl do filmové řeči klíčové narativní prvky původního textu. Nejinak tomu je u Geparda, jediného románu Giuseppa Tomasiho di Lampedusy, jehož překvapivého úspěchu se autor bohužel nedožil. Visconti po jeho adaptaci zatoužil okamžitě. Nepochybně tomu tak bylo i z osobních důvodů, v příběhu spisovatelových předků viděl idealizovanou verzi poměrů ve své vlastní rodině. Kromě toho obdivoval preciznost, s jakou autor pro svůj román získával historicky relevantní materiál, i jeho vyhraněný realismus. Stejně mu vyhovoval jeho skeptický náhled na v Itálii nedotknutelné risorgimento. I přes svůj aristokratický původ byl Visconti přesvědčený marxista podporující komunistickou stranu a jeho pojetí lžirevoluce z monarchie podporované aristokracií v monarchii postavenou na bedrech novodobé „šlechty" složené z povrchních zbohatlíků je ještě neúprosnější než v původním románovém textu. Jeho interpretace je obohacena o závěrečné proustovské gesto v podobě legendární plesové sekvence, která trvala v nejdelším sestřihu celých 48 minut. Kníže ze Saliny prostupující jednotlivými pokoji stárne před očima a Visconti vypráví o neúprosně mizejícím čase tak krásně a bolestně zároveň, jak to nedovedl nikdo jiný. Film se postupně objevil v minimálně pěti různých sestřizích, což bylo vinou nesouladu mezi Viscontim a americkými distributory. Vyprávět dechberoucími obrazy rytmizovanými harmonickým hudebním partem tísnivý příběh o neodvratné zkáze jedné dějinné epochy, to přišlo Hollywoodu prostě nesrozumitelné. Dnes je ale film distribuován v 205minutové restaurované verzi. Aleš Říman Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016