Utopím si ho sám

POZOR SPOILER! Staří dědkové leží spolu v nemocnici. Pan Havlík je dobrosrdečný člověk a jak se zdá, jeho spolupacient Chouň také, protože se jej zastává a pomáhá jinému nemocnému na pokoji. Oba jsou propuštěni ve stejný den a jedou stejnou sanitkou. Chouň však není puštěn do bytu, kde pobýval. A tak jej Havlík vezme k sobě. Z toho má pramalou radost vlezlá a zvědavá sousedka Uriášová. Ale oba chlapi spolu vycházejí dobře a nemají problém. Až do jisté doby. Pan Havlík vybírá ve spořitelně tisíc korun a Chouň je u toho. Ničeho si zdánlivě nevšímá. Pak jsou spolu v hospodě, kde pan Havlík zapomene berle, což je nutno náležitě oslavit. Stejně jako to, že pan Havlík koupil svému kamarádovi boty. Pak oba staříci sedí opět v hospodě, kde Chouň potká svou kamarádku Jarmilku, takto lehkou ženštinu. Jdou k Havlíkovi, odkud Chouň odchází a Jarmilka na něj provalí, že nedělá a byl několikrát ve vězení. Pak se dostaví příslušník VB a při tom, když vyšetřuje, tak pan Havlík přijde na to, že má vykradený vklad ze spořitelny. Udělal to Chouň a pan Havlík se rozhodne, že ho u soudu pěkně zkoupe a potopí. A sám.