František Filip

František Filip od mládí tíhnul k filmovému umění, na pražské FAMU absolvoval obor režie. Již za studií režíroval dokumenty, v 60. letech pak sporadicky spolupracoval s filmem, jeho doménou je ale především televize. Počet jeho prací jde do stovek, drtivou většinou jsou televizní filmy a seriály, které získaly mimořádný ohlas doma i v zahraničí, pro televizi adaptoval také některá hudební díla (Netopýr, 1981; Prodaná nevěsta, 1982). Filipova filmografie mimo televizi není příliš četná, ale skrývá v sobě několik skvostů své doby. Podle vlastního scénáře natočil v roce 1969 dodnes známou hořkou komedii Utrpení mladého Boháčka, ve dvou jeho filmech hrála Jiřina Bohdalová (Odvážná slečna, 1969; Jedna kočka za druhou, 1993), naopak komedie Nebát se a nakrást (1999) z poslední doby patří k těm slabším kusům. Mnohem bohatší a různorodější je Filipova televizní tvorba. Za zmínku stojí televizní filmy z 60. let s Janem Werichem (Kočár nejsvětější svátosti, 1962; Drahý zesnulý, 1964). Některé Filipovy prvotiny jsou dnes neprávem zapomenuté (například televizní komedie Domácí víno, 1963). Vrcholy jeho televizní dramatické tvorby přišly již v 70. letech (dodnes vysoce ceněná dramata Kat nepočká, 1971; Ikarův pád, 1977; Nezralé maliny, 1980; Tažní ptáci, 1983). Chvályhodnými počiny byly také záznamy divadelních představení (např. S Pydlou v zádech, 1984, s Josefem Dvořákem). Po roce 1989 začal Filip točit i pohádky, z jeho další tvorby stojí za pozornost vánoční příběh o vzniku slavné Rybovy vánoční mše (Noc pastýřů, 1990). Samostatnou, ne-li nejvýznamnější kapitolou Filipovy tvorby jsou televizní seriály. První z nich byl Eliška a její rod (1966), který sice dnes působí vyčichle, nicméně ve své době byl v tomto žánru průkopnický. Na přelomu 60. a 70. let stál Filip u zrodu velkolepých historických seriálových fresek – Sňatky z rozumu (1968) a F. L. Věk (1971). Nadčasová tématika, pečlivá realizace a v neposlední řadě samozřejmě skvělé výkony našich nejlepších herců činí z těchto seriálů klenoty televizní tvorby. Totéž se dá říci i o dodnes velmi populárním komediálním seriálu Chalupáři (1975). Zajímavou perličkou Filipovy tvorby je seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984). V první řadě to byla velká příležitost pro Josefa Dvořáka, v řadě druhé, natočit na bázi interaktivního pořadu, kdy o ději rozhodovali sami diváci (tehdy v polovině 80. let rozsvěcováním a zhasínáním světel ve svých domácnostech), celý seriál, je nepochybně úctyhodný počin. Dnes by však seriál se svým nepříliš silným dějem neobstál, ve své době byl rozhodně přínosným oživením. Na přelomu 80. a 90. letech natočil Filip další dva historické seriály, velkoryse koncipované mozaiky s dějem přesahujícím několik desetiletí – Cirkus Humberto (1988) a Náhrdelník (1992). Oba seriály vznikly v česko-německé koprodukci a daní tomuto faktu je účast zahraničních herců, která však na českého diváka působila spíše rušivě. František Filip působí od roku 1990 jako profesor na FAMU, za svou tvorbu byl v televizní anketě Týtý uveden do Síně slávy a řady ocenění (i v zahraničí) se dočkala řada jeho televizních prací.