Píseň o Bernadettě

The Song of Bernadette (čili Píseň o Bernadettě) je filmová adaptace stejnojmenného románu pražského rodáka Franze Werfla, který vypráví příběh Bernadetty Soubirous z Lourd (1844-1879). Tato čtrnáctiletá dcerka chudého mlynáře se jednoho dne opět dostane do křížku s nevlídnou učitelkou, jeptiškou Marií Vauzousovou (Gladys Cooper), která je učí katechismus. Nepomůže ani vysvětlování Bernardettiny sestry, že dívce není dobře, protože měla předchozího dme silný záchvat astmatu. Učitelka Bernardettě nedovolí, vzít si ani svatý obrázek, který všem dětem rozdává dobrácký otec Peyramale. Odpoledne pak pošle matka Bernardettu a její sourozence do lesa pro dříví, ale protože vysílená Bernardetta není schopná přebrodit řeku, zůstává na ostatní děti čekat na jejím břehu v jeskyňce "Massabielle", kde smutně přemýšlí o svém osudu. Náhle ji ovane závan větru a v kruhu oslnivé záře se jí zjeví překrásná paní v bílém, s růžencem v ruce. Dívka je unešena její krásou, padne na kolena a hlasitě se modlí. Když se vrátí její sestra, Bernardetta jí všechno vypráví a prosí ji o mlčenlivost. Samozřejmě marně - zvěst proletí městečkem jako blesk, jenže Bernardettiným slovům nikdo nevěří. Ani její vlastní rodiče. Zjevení se však v několika následujících dnech několikrát znovu objeví a dokonce je provázeno zázrakem - záhadná "Dáma", jak ji Bernardetta nazývá, poručí dívce vykopat ze země pramen zázračné vody. Bernardetta, která s sebou nemá žádné nářadí hrabe zem holýma rukama a celá se zamaže. To zavdá příčinu k posměškům sousedů, kteří se pomalu začínají rozcházet. Ale pramen náhle opravdu vytryskne a způsobí vyléčení mnoha osob. Do Lourd se začínají scházet stovky poutníků, jenže městská rada o takovou reklamu ani trošku nestojí. Pramen z jeskyně je úředně uzavřen a obehnán dřevěným plotem, což se během let několikrát opakuje. Roky běží a z Bernardetty už je mladá žena. Je unavená věčným vysvětlováním a vyprávěním, kterému stejně věří pouze málokdo. Chtěla by se žít obyčejný život, vdát se a mít děti. Ale otec Peyramale ji přesvědčí, že zjevením byla sama Panna Marie, a že Bernardettiným úkolem je stát se řádovou sestrou. Dvaadvacetiletá Bernardetta se tedy rozloučí s rodiči, sourozenci i svým milým a odchází do kláštera v Nevers, kde přjímá nové jméno Marie-Bernarda, pod nímž tu stráví příštích 20 roků svého života. Znovu se tu setkává i se sestrou Vauzousovou, která jí ztrpčuje život, kde jenom může. Domů se Bernardetta už nikdy nepodívá a po létech vysilující služby církvi umírá na kostižer (TBC kostí). Páter Peyramale jí dává poslední pomazání a sestra Marie Vauzousová prosí v klášterní kapli za odpuštění.