Habermannův mlýn

Myslím, že tohle je opravdu povedené válečné drama. Koprodukční projekt natočený podle stejnojmenné knihy Josefa Urbana napsané na základě skutečných událostí. Juraj Herz se postaral o dávku drsné realističnosti a věrohodnosti filmu prospělo i kvalitní mezinárodní obsazení. Jako motto celého snímku by mohla sloužit věta, kterou v roli Pospíchala pronesl Jan Hrušínský: "Okupanti přicházejí a odcházejí a jen my Češi zůstáváme."

Hercům nelze upřít prvotřídní výkony; film je napínavý od začátku do konce. Jen nemám rád časové skoky; úvod z r. 1945 tam v podstatě nemusel být, když jeho část ukázali zase na konci. Na to, že má být podle skutečnosti, mi Habermann přišel až moc dokonalý - ochota se obětovat za jiné, když sám měl rodinu, se mi zdá hodně nadsazená. Chování Čechů při odsunu "Sudeťáků" je jedna z temnějších kapitol našich vlastních dějin; který národ je nemá? Film má své nesporné kvality, ale víckrát ho vidět nepotřebuji.

Pocházím ze Sudet a i tam u nás se za války a po ní děla spousta hrůzných věcí. Ovšem u nás byli jenom Němci a žádní Češi, takže k osobní krevní mstě nebyl důvod. Habermannův mlýn je vynikajicí film. Ovšem jedním dechem nutno dodat, že k nám Čechům ne úplně fér. Protože když se to pustí v zahraničí (a potenciál pro uvedení na festivalech to určitě má) lidem, kteří mají o naší historii jen velmi povrchní povědomí, dojdou k závěru, že všichni Češi byli tak trochu svině a tak trochu kolaboranti, zatímco Němci žijící u nás téměř bez chyb a proč teda jsme se k nim po válce chovali tak hnusně? Ale pro informovaného Čecha, který o tématu něco ví, je Habermannův mlýn silný – i když černobílý – příběh o tom, jak velké dějiny nemilosrdně a drsně semlely osudy prostých lidí v národnostně smíšené venkovské krajině. V záplavě českých filmů, které se tématiky dosud dotýkaly jen zlehka, si najde určitě své místo a způsobem na hranici obžaloby českého národa zaplní mezeru ve filmovém zmapování té doby. Navzdory tomu, že chudák August Habermann vychází z příběhu jako čítankový klaďas a Kurt Kozlowski je až nechutně příkladný úlisný fašoun, jakých jsme viděli už hodně. Ve vedlejších rolích se zaskvěli Jan Hrušínský, Oldřich Kaiser nebo Radek Holub , ovšem jejich charaktery byly pojaty až moc „ode zdi ke zdi“, takže jim to uvěříte jen stěží. Stejně tak málo uvěřítě Zuzaně Kronerové, která do závěru nepříliš šťastně vstoupila s báchorkou přitaženou za vlasy ve stylu „mladý pan hrabě a chudá služtička“, což podle mě patří spíš do červené knihovny. Ale fakt je, že v dramatickém závěru, který do nejvyšších otáček šroubuje to, co se tehdy u nás dělo ve větší či menší míře všude, se to ztratí. Takže v celkovém vyznění nejvíc věříte Karlu Rodenovi, u nějž to ovšem nikoho nepřekvapí. Já dávám za 100%.

Od tohoto filmu jsem toho více očekával ale již nějaké náznaky // nic moc //jsem získával při udělování Českých lvů, kde film zařval na prázdno. Děj hubený, režisér se zamotal ve svých vzpomínkách, film nezvládl a na film mi zbude jenom vzpomínka na pár vypjatých scének a výborný herecký výkon Rodena a Krónerové...