Habermannův mlýn

Hudební složku obstaral na českém poli prakticky nepůsobící tuzemský rodák Elia Cmiral (jinak též Ilja Cmíral), mezinárodně úspěšný skladatel, jehož melodie zazněly například ve snímcích jako Ronin (1998) či Stigmata (1999). Skutečný mlynář Habermann žil v severomoravském Bludově. V roce 1945 zmizel a až později vyšlo najevo, že byl zavražděn.

Arnošt Lustig po přečtení scénáře napsal, že připravovaný film svým příběhem, odvážným obsahem, etickým zaměřením slibuje pozoruhodné dílo, které plně doporučuje k realizaci právě na základě výtečného, pravdivého scénáře.

Štáb měl k dispozici pouze čtyřicet natáčecích dní, přičemž během filmování přišly přívalové deště. Splnění termínu bylo považováno za malý zázrak. Režisér Juraj Herz se k situaci vyjádřil s humorem, když pronesl, že si slunečné počasí stejně nepřál.

Autor scénáře Josef Urban byl při práci na filmu ve spojení s pamětníky a přímými účastníky tragédie. Habermannova vila v Bludově slouží od roku 1997 jako penzion. Výsledný scénář byl až třináctý v řadě, několikrát se tedy přepisoval, až teprve jeho třináctá verze byla zfilmována.