Pastor z malé vesničky najde v opuštěné a zasněžené krajině chatrč, v které žije děvče. Dívka je slepá, polodivoká a svým chováním se zcela neliší od němé tváře. Protože je pastor hodný, nejen naoko v kostele, ale i ve skutečnosti, ujme se dívky a dovede ji do svého domu. Je pastor, má tedy i manželku, ale té se taková „bohulibost“ nelíbí. Bodejť by ano, vždyť jsou doma ještě čtyři děti. Amélie, tak se „pastorka“ jmenuje, se nakonec smíří, když veškerou výchovnou péči za dívku převezme pastor sám. Léta ubíhají a a výsledky experimentu se dostavily. Z ubohého stvoření se vyloupne krásná a citlivá dívka. Pastor ke svému dílu Gertrudě, tak se děvče jmenuje, chová něžné přátelství, o jehož čistotě sám nepochybuje, ale jeho žena Amálie začíná být znepokojena. Pastorův nejstarší syn Jacques se vrátil domů. Dlouho pobýval ve městě. Sejde se s Piette Castéranovou, která je dcerou místního průmyslníka. Dívka již od malička měla pastorova chlapce ráda. Jenže Jacques má nyní oči jen pro Gertrudu a chce si ji vzít. Otec si dobře všímá synova ochomejtání se kolem děvčete, a z vnitřní žárlivosti prohlásí, že není možné, aby si jeho syn vzal slepou.
Tady už jede v zaběhlé představě o farizejství. Jacques jako by si vzal otcovo moralizování k srdci, začne oprašovat družbu s Piettou. Zasnoubí se a opět zmizí do vzdáleného města.Život jde dál. Jednou se pastorovi stane nehoda a má čas na přemýšlení. Teď si uvědomuje, že vlastně nikdy se nepokusil o to, aby, pokud by to bylo možné, byl vrácen dívce zrak. Tuhle myšlenku pojala i Piette, která nechtěla být „zvýhodněna“ proti dívce s takovým handicapem. Tušila Jacquovu náklonnost ke Gertrudě a chtěla mít jasno.
Domluveno a Gertruda jde na vyšetření a lékař jí dává velkou naději. Operace se podaří a dívka vidí…Jacques po několika dnech příjde do nemocnice na návštěvu a Gertruda si myslí, že je to pastor a políbí jej. Ale uvědomí si svůj omyl, a když pro ní Jacques přijede, aby ji zavezl domů, je pryč a vydá se na faru pěšky. Teď, když vidí, poznává, že život ve světle není tak krásný, jak si jej vysnila ve svojí slepotě. Naopak je šedivý, ba špinavý. Děsí se pomyšlení, že láska která má patřit pastorovi, směřuje k jeho synovi. Když se jednou Jacques k ní v noci vplíží do pokoje, odmítá jej, neboť si představí ihned hodnou Piettu. Nyní, ať udělá Gertruda cokoliv, vše se obrací proti ní. V rodině vznikají rozbroje. Otec se pohádá se synem a ten uteče pryč, aniž by si lámal hlavu se závazkem k Piettě. Amálie se také neudrží a všechno, co léta v sobě zadržovala, teď vmete do Gertrudiny tváře. Nenávistně proklíná před dívkou den, kdy ji pastor dovedl na faru. Děvče v sobě nenachází sil, aby vzdorovalo takové nespravedlnosti. Teď má jediné přání a to je opustit dům, který přestal být jejím domovem. Pastor ji uklidňuje, ale vše je marné. Vyčte mu zlomeně a plačíc, že jí zabránil vzít si Jacqua, kterého milovala. Druhého dne ráno, když se pastor probudí zjistí, že Gertruda zmizela. Jako šílený vybíhá ji hledat. Ale děvče není daleko, je docela blizoučko. Leží na břehu říčky, z níž ji venkované vytáhli, její tělo je již chladné a ztuhlé…
