Vyvolení

Hákové kříže na synagogách v západním Německu byly zjevně pro Angličany John Montgomery a Peter Elliot Hayes bezprostředním podnětem k napsání hry VYVOLENÍ, v níž se zamýšlejí nad vývojem části západoněmecké mládeže. Je to zvláštní hra. Není v ní klasický konflikt a představuje spíše jen sled scén, analyzujících názory a psychologii těch mladých západních Němců, kteří za války byli ještě příliš malí, než aby mohli načichnout hnědou propagandou, a přesto jsou dnes ochotni vzít kbelík s barvou, aby dali hákovými kříži najevo přání, že jim zase musí patřit Německo a po něm „celý svět“. Tak sledují autoři vývoj osmnáctiletého Kurta Müllera, na počátku příběhu nesmělého „slušného“ Němce, na konci zfanatizovaného, hysterického mladého „nácka“. Co ho zavedlo do nacistického podzemí, s nímž bonnská demokracie nechce mít údajně pranic společného? To, co v něm utvrzuje legální propaganda této západoněmecké demokracie, odpovídají autoři. Například přesvědčení, že Němci už zapomněli na minulou válku, ale druzí neprávem ne. Že válka byla ze strany Německa vedena čestně a poctivě, že dnes se už jen v Německu najde pravá národní hrdost a národní cíl, že povinností dobrého Němce je bojovat za obnovu „velikosti Německa“ za likvidaci NDR, proti komunismu. Právě proto, že toto vše měl Kurt v krvi, se mohl stát snadnou kořistí demagogie vůdce místní skupiny Německé nacionální mládeže. Zbytek vykonala velkohubá slova, vzpomínky na zaniklou velikost, posvátné obřady nacistického hnutí. Svým dílem pomohla i plavovlasá Eva, oddaně se oddávající svým soukmenovcům a přispívající tímto osobitým způsobem k rozvoji hnutí. V atmosféře tajných schůzí, velkoněmecké hysterie a amorálního cynismu Kurt rychle „uzrál“ a stal by se jistě platným členem hnutí, kdyby nebyl chtěl ve své snaživosti vykonat víc, než mu bylo uloženo rozkazem. Právě pro vysledování těchto souvislostí mezi dnešním režimem a nacistickým podzemním hnutím v západním Německu je hra o Vyvolených velmi cenná. Dovede ostatně v závěru i velmi přesně říci, v čem se liší ti, kdo oddaně přísahají na staré nacistické fangle, od těch, kdo dnes mají v NSR moc. Na otázku zatčeného Kurta, zda komisař, který ho vyslýchá, nechce totéž co on, se mu dostává lapidární odpovědi: Chci. Jenže se na to musí jinak… Montgomeryho a Hayesova hra dramatizuje v sledu většinou přesně pointovaných scén fakta, obrací se především k rozumu diváka s cílem vzbudit v něm kritický postoj k tomu, co se děje v západním Německu. Tak ji také pojala spolehlivá televizní režie Jan Matějovský, podepřená většinou dobrými hereckými výkony (Eduard Cupák, Jiřina Bohdalová, Milan Mach). A v tomto smyslu vykonala hra i u nás, přestože nepatří k dílům uměleckého nadprůměru, své užitečné dílo. [mfa] [i]Stíny hákového kříže[/i]. Rudé právo. 1962, roč. 42, č. 89 [31. březen], s. 4. [upraveno]