Její lékař

"Její lékař" byl opět film, jehož veškerý úspěch je založený na zasloužené oblibě Hugo Haase. Jenže tentokrát jeho role místy odbočuje, patrně vinou režie, do oblasti, která mu nebyla zcela vlastní: byl totiž chvílemi nucen hrát unylého a nešťastného milovníka. Kde tuhle nevhodnou pro sebe přítěž mohl setřást, tam je to opět ten Haas, jak ho již diváci znali odjinud a na jakého byli zvyklí. Muž, jemuž se domněle křivdí, jenž se zamotává do nesnází, čím více se snaží z nich uniknout, ale jenž si dovede v pravou chvíli pomoci. V tomto filmu jako již známý malíř je bez svého vědomí své nastávající tchýni, která malíře nenávidí, představen jako lékař. Stačí říci, že si stará paní ráda a často "zahypochondří", že se náhodou poblíž pochroumá letec, a již se pověst o zázračném lékaři v okolí velkostatku rychle rozšíří, aby každý pochopil, že o nahromadění veseloherních situací opírajících se též o Haasův slovní vtip, nebude nouze. Bylo toho v zájmu filmu zapotřebí, neboť příběh se rozvíjel dost vlekle a ostatní hrající osoby se celkem nesnažily tempo urychlit, snad bez viny, protože byly nuceny hrát divadlo a odříkávat role. Čítanková zpověď chudého sirotka, který se stal leteckým inženýrem byla i z filmového hlediska obludnost. Hlavní ženskou roli vytvořila Lída Baarová, univerzální česká milovnice, která nic nezkazí, a druhou pak Milča Raymonová, pro jejiž nadání hry na housle, byla vsunuta scéna hudebního večírku, protože aspoň na housle hrát opravdu uměla. Obě lidsky prostým vytvořením své role, herecky vysoko, snad o několik pater, přerůstala Antonie Nedošínská. Ona s Haasem za spolupráce mužských představitelů měli "nehynoucí" zásluhu o to, že obecenstvo po počátečním chladu a rozpacích si přišlo při dobré a nakonec veselé naladě na své, jakož i my, jejich následovnící takřka po osmdesáti letech se dobře bavíme při častých televizních reprízách tohoto milého filmečku.