Noc velké lásky

"Noc velké lásky" je film, jenž svým dějem, umístěným do Cařihradu, v mnohých divácích evokoval vzpomínky na romány Pierra Lottiho, kdyby se jeho námětu nebyla zmocnila tzv. "spisovatelka", zřejmě z rodu Courth-Mahlerových a jej zcela nepřesladila. A tak se tento cukrkandlový děj točí kolem zamilování se na první pohled, od večera do půlnoci, ovšem i s pohotovým nabídnutím sňatku, jak o tom ženy v obecenstvu v těch dávných dobách snily a jak toho sňatkoví podvodníci dokázali pohotově využít. Tím milovníkem dle návodu "snadno a rychle" je důstojník válečné lodi, a hrozí z toho slzavý konec, když již divák od prvého okamžiku ví, že se do čackého důstojníka zamiluje krasavice se zlatem v hrdle. Naštěstí loď včas zvedne kotvy a odpluje, což v žádném případě neuchrání Gustava Fröhlicha od umělecké sebevraždy jeho vcelku dobrého výkonu, když mu režie nařídila, aby se před koncem vyjeveně zakoukal do obecenstva, což v tomto případě mělo markýrovat smutek a zoufalství z rozloučení.S odstupem skoro osmdesáti let můžeme klidně říct, že chudák civěl jak jo-jo, což v oné době byl název pro masově používanou hračku, později to nahradil termín civět jako vyoraná myš. Takže - režie se i jinak přizpůsobila ženské autorce příběhu: válečná loď se jen hemží běloskvoucími uniformami důstojníků, přepečlivě je odstraněn každy lodník (natož nedej bože umazaný), dům konzulův i salon lodi přímo hýří toiletami. A přesto má i tento film , zkažený nemožně sentimentálním dějem svoje význačné klady. Především je zde zachycena pěvecká hvězda J a r m i l a N o v o t n á, tak elegantní zjevem i každým gestem a pohybem v ušlechtilé ukázněnosti velké umělkyně, takže toto její vítězství by ani nepotřebovalo triumfu těch několika písní. A pak je to kamera, která citlivě v záběrech tehdejšího Cařihradu přechází k potěše diváka ze záběrů na moře do uliček, bazarů až do společenských a intimních scén.