Píseň práce

"Píseň práce" je film s italskými herci a v italské řeči ale dílo německého režiséra Waltra Ruttmanna, nadšeného vyznavače a obrazového komentátora průmyslového pokroku a jeho skvělé tvarové rozmanitosti, zde přináší epický obsah, namnoze zhuštěný v dramatických a tragických zkratkách. Námět je dán látkou dílka Luigi Pirandella: Mladý voják se vrací z povinného výcviku. Těší se na děvče, o němž neměl léta zpráv a s nímž neměl ani písemný styk. Na kůře stromu přibylo zatím druhé vryté srdce, v němž kamarád vojáka Maria vepsal své vyznání a románek druhé lásky Gininy. Mario nerozumí skutečnosti, že snoubencem Gininým se stal jeho někdejší přítel. Opije se, rve se se soupeřem a když přichází znovu zase do továrny, dráždí při nebezpečné slevačské práci svého druha tím, že úmyslně koná nebezpečnou práci s rozžhavenými tyčemi tak, aby jeho druh neměl ani chvíli klid. Nešťastná náhoda způsobí smrt jeho bývalého kamaráda, ale dělníci a veřejné mínění jej označí za vraha a jeho někdejší milenku za spoluvinici. I když úředně byla prokázána nevina mladého dělníka, otec nenávidí dvojici a vyslovuje své opovržení kamením, nadávkami a nápisy na rozích. Jen rozum a chladnokrevnost starého otce, jehož syn zahynul a jeho vůle ke smíru, překlene moře nenávisti a vede domnělého vraha k nové práci v továrně a k lásce, která očistí vzpomínku na nešťastnou oběť. Režisér Ruttmann se s úzkostlivostí vyhnul každému konvenčnímu obrazu i situaci. Historie lidí a jejich vášní není tak dobře ve filmu prokreslena tak,jak dokázal režisér těžit z dramatu strojů, z jejich rytmu, jiskření a tvarové měnivosti. Používá zato lidí diskrétněji, nesměleji, takřka náhodně. Nalezl ostatně v herečce Ise Pole a v hercích Piero Pastore a Alfredo Polveronim velmi schopné interprety, jejichž prostá hra okouzluje. Také neúměrná délka obrazů z továrního dění nemůže zde být považována za omyl dekorativního civilizačního vkusu a módu. Tolik je v těchto záběrech vybranosti a vkusu.