Jen rozdělat oheň

Je více jak padesát stupňů pod nulou, sněhem a mrazem drcenou krajinou Yukonu se sune unavený muž, odpojil se od party kamarádů, kteří šli jinou cestou, napřed na stará rýžoviště zlata, jemu dali tito muži úkol – měl obhlédnout cestu, po které se na jaře vydají k Yulkonu, úkol má již splněný a nyní se vydává za svými druhy. Jde se mu těžce, přetěžce, mráz mu bere sílu a energii, kousek za ním jde v jeho stopách velký eskymácký pes, kterého si muž vzal sebou na cestu, zvíře upřeně sleduje každý pohyb svého pána, instinktivně cítí, že v tak ohromném mrazu se nemá nic živého vydávat na cestu, protože to může být cesta do chřtánu smrti. Muž pokračuje netečně jako automat krok za krokem dál, za ním jde jeho pes. Zbývá mu ještě deset mil, než se dostane do tábořiště za kamarády, jde po staré zaváté cestě podle zamrzlé říčky, muž ví, že místy se pod ledovým krunýřem skrývá past v podobě proudící vody, dává si pozor, aby na takové místo nestoupl. Přes všechnu snahu se mu to nedaří a on se po kolena zabořuje do studené vody, ihned se drápe nahoru a běží ke břehu rozdělat oheň. Začíná boj o čas a boj o holý život, nohy se začínají proměňovat v kusy ledu, podaří se muži rozdělat oheň?