Konec srpna v hotelu Ozon

Pochmurná vize deštruované civilizace a ztracené paměti po třetí světové válce. Jeden z několika celovečerních hraných snímků natočených v Československém armádním filmu. Ministerstvu národní obrany se nelíbilo, že by jaderný konflikt - který jediný mohl katastrofu způsobit - neměl vítěze z tábora socialismu ... Opuštěnou krajinou, která postupně pohlcuje poslední stopy někdejší existence lidí, putuje osm mladých žen vedených šlachovitou stařenou (Beta Poničanová, dabuje Olga Scheinpflugová). Zatímco v její paměti leží ještě vzpomínky na život před katastrofou, jednání divokých, i když poslušných dívek je už vedeno pouhými instinkty. Nevědí nic o tom, co bylo, nevědí nic o svém mateřském poslání. Na něj naopak myslí Stará - věří, že po letech marného hledání nakonec přece jen narazí na někoho dalšího, kdo přežil. A hlavně na muže, který se stane zárukou přežití lidského rodu. Jednoho dne se její přání naplní. Ve zchátralém hotelu Ozon objeví skupina muže jménem Otakar Herold (Ondrej Jariabek, dabovaný Vladimírem Hlavatý). Jde o vrstevníka Staré, s níž má sice společné vzpomínky na zašlý svět, ale právě proto sotva naplní její přání. Konfrontace někdejší kultivovanosti obou starých lidí s primitivismem dívčí smečky dopadne tragicky a bezvýchodně... Zárodek látky filmu leží v povídce, kterou Pavel Juráček napsal už v roce 1958 za studií na FAMU, scénář byl hotov v roce 1965, v temže roce vyšla povídka v Mladém světě č. 38. Jan Schmidt (* 1934) dějově jednoduchý příběh natočil bez vnějšího dekorativismu, s důrazem na atraktivní exteriéry (Doupov, hadcová step u Mohelna), až naturalistické detaily a neokoukané herecké tváře speciálně trénovaných nehereček. (luk) katalog 1. Festivalu nad řekou