Konec srpna v hotelu Ozon

Tato scifi vize světa po třetí světové válce je sice brilantně natočená a má silnou přesvědčivost a atmosféru ale na můj vkus je to až příliš depresivní. To co chtěli tvůrci vyjádřit a čeho chtěli dosáhnout (v 60.letech se svět hned několikrát ocitl na dostřel dalšímu globálnímu válečnému konfliktu)k tomu nelze mít žádné výhrady ale já za sebe podobně apokalyptické filmové vize nemám v oblibě.

Jeden z nejlepších filmů nové vlny, postkatastrofický film zcela bez vizuálních efektů.Nepříliš upovídaný, ale o to více se mluvilo očima, především Beta Poničanová a její naděje a zklamání, když hledala nějaké lidi a myslela si, že už je blízko. Skupina přeživších děvčat je různorodá a to jak film skončí je daň za to, že neumějí žít s jinými lidmi- nejsou zvyklé se s někým o něco dělit, prostě přijdou a vezmou si co chtějí.Bůhví, jak bychom skončili my, kdyby nás něco takového postihlo.

Nápad to byl rozhodně zajímavý a ten černobílý obraz se k filmu hodil. Bohužel se tam vlastně vůbec nic neděje, film se táhne má divné dialogy a už tenkrát když jsem ho viděl mi vadilo pomalé tempo a velmi divné chování těch žen. Také ve filmu je několik celkem drsných vražd zvířat a to moc nemusím. Škoda dobrý nápad, působivá kamera a opuštěné lokace, které působí realisticky a depresivně ale pro mně osobně hůře stravitelné.

Tzv. Nová vlna v 60. letech se nebála vkročit do různých témat do té doby ve filmu takřka neznámých. Tento snímek je toho důkazem. Svět po jaderné katastrofě je na české podmínky vcelku zajímavá vize. Skupinka žen toulající se krajinou a snažící se prostě přežít. Život je to však ponurý a nudný. Nikde ani živáčka, všude ticho. Jejich lidská stránka tak díky tomu dostává trhliny. Tvrdý životní úděl je mění na nelítostné osoby, které ztratili lidskost a veškeré zábrany. Zkrátka klesají na úroveň zvířete. A tak se ani neštítí zastřelit jinak klidného psa. Prostě jen tak. Ztvárnění příběhu je dle schémat 60. let. Na povrch se vkrádá jistá poetika a psychedelično. A to je značná rozdílnost mezi podobnými snímky ze světa. Tam se mezi sebou vraždí a okrádají o naftu či benzín, viz Šílený Max, Cyborg, atd... Trochu zamrzí upravenost a vizuální civilnost postav. Protože se postkatastrofické snímky u nás nikdy moc netočili, působí tento počin skoro jako zázrak.